Nevím, proč zrovna v hospodě mívám obvykle myšlenky, které vůbec nesouvisí s prostředím, které je kolem mne. Dnes jsem si například, při popíjení obvyklé sklenky červeného, vzpomněl na svého oblíbeného polského romantika Julia Słowackého a na jeho báseň „Ve Švýcařích.“ Byla to trochu divná asociace. To přiznávám.
Plody Słowackého romantické duše mi jsou totiž dodnes stále hodně blízké. Jádrem Słowackého tvorby je především konflikt mezi jeho vnitřním snovým světem a osudově mu danou realitou života. K této, až expresivní, úvaze mě dohnaly moje dnešní zdravotní problémy. Nemocná páteř se opět ozvala, a tak jsem si na odpolední procházku sídlištěm, s cílem v mé oblíbené hospůdce, vzal raději otcovu památeční hůl.
Proč jsem si vlastně vzpomněl právě na úvod Słowackého básně „Ve Švýcařích?“ Popíjím víno a hlavou mi běží trochu neradostná bilance mého současného života. Zdravotní problémy, odcházející přátelé, zemřelá žena, rychle přibývající léta atd. Určitá spojitost s úvodem Słowackého básně tu rozhodně je:
„Co uniknula jak vidina lesklá,
umdlévám smutkem, duše pozasteskla,
a nevím, proč duch dlí mi ještě v těle,
neletí za ní v nebes výše skvělé,
neletí k nebi, rozpjav smělá křídla.
za svou milenkou, na andělská sídla.“
Já sice neumdlévám permanentním smutkem, ani moje myšlenky nelétají za jakousi chimérickou milenkou, ale duše si občas pozasteskne nad minulými životními pozitivy, která postupně odešla, aby dala životu jinou tvář.
Šedesát čtyři let je v životě člověka skutečně hodně. Tolik let mi totiž plynulo od chvíle, kdy jsem v sedmnácti letech vstoupil do opravdového života. Nechci ta léta ale nějak podrobně rozebírat. Úplně stačí, že některé okamžiky života, ať už ty pozitivní, či negativní, se mi jako drobné střípky stále v podvědomí vrací, jak ta Słowackého vidina lesklá. Aby však záhy opět odešly a v určitých okamžicích se s notnou patinou nostalgie zase vrátily. Takový je už náš, spíše ale můj, život.
Můj život probíhal tehdy zcela jinak než dnes. Probíhal v poklidném rodinném prostředí, tedy tak, jak by měl obvykle probíhat a kdy se zdravotní problémy ještě neodvážily drsněji zaútočit. Moje žena i já jsme byli stále plni energie a já si užíval první důchodcovská léta i příjemné chvíle na našich středomořských cestách.
Je mi jasné, že jsem s těmi svými občasnými návraty už asi trapný, ale prostředí mé oblíbené hospůdky se dvěma obrazovkami, na kterých běží skoro pořád sport nebo podivné retro, a s hlučnými pivaři kolem, mě paradoxně stále vybízí napsat něco úplně jiného, než co právě nabízí toto ortodoxní prostředí. Je to kontrast vjemů a myšlenek, které nejsou příliš kompatibilní s realitou.
Tak vám nevím, jestli chodím do Gambáče kvůli dobrému červenému, kvůli lidem, nebo kvůli těmto svým občasným návratům, které tam stále fungují. Ale asi kvůli tomu všemu.
Ještě se ale na chvíli vrátím ke Słowackému. Bůhví, co by dál psal, kdyby neodešel na věčnost v pouhých 39 letech. Jak by se asi s postupem let měnily jeho myšlenky v souvislosti s tehdejší životní realitou? Stejně, jako mnozí jeho romantičtí souputníci, ať už to byl lord Byron, Percy Bysshe Shelley, Charles Baudelaire, Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, Karel Hynek Mácha a mnoho dalších, udělal pro své dílo vše, co mohl. Zemřel mladý, aniž mohl ve stáří trochu pozměnit svou romantickou duši. A s tím i podobu své tvorby.
Na závěr jedna příhodná citace ze Słowackého básně „Arab“:
„V poušť před lidmi, kdy prcháš s temným čelem,
myšlenka vlastní tvým jest nepřítelem.“
Juliusz Słowacki
(FOTO: comons.wikimedia, volné dílo)
* * *
Jedna byla postavou skutečnou, druhá románovou. Obě žily v…
Zkusím být ostrým filmovým kritikem. Mnozí mě teď zatratí. S …
Přestože mám interprety z devadesátek ráda, když jsem se dočetla o…
Kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme mě…
Když je tělo bolavé, hlava bývá obvykle prázdná. Nechce se jí moc…
Na letiště je přivezl otec Zuzany a v hale se s nimi loučil.…
Slávy dcera Jana Kollára se rychle stala Biblí všech romantických…
Hrdinové jejího nového románu s názvem Když přišli psi sice žijí v…
Setkaly jsme se díky literatuře. Obě milujeme příběhy a knihy.…
Pojďte se mnou zavítat do světa básníků: Emily Dickinson …
Jaro obvykle přichází už v březnu. Pokud na to ovšem…
Přemýšlel jsem, jestli následující zážitek mám řadit mezi ty…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Taky považujete kapesník za samozřejmost, stejně jako já? Aby ne.…
Předem se omlouvám, že je tato úvaha…
Také brouzdáte po internetu? A čtete novinky a komentáře k…
Dokud se budu hýbat a dokud budu dýchat, půjdu ven. Mezi lidi.…
Sleduji to s němým úžasem, který občas přechází v pobavení a občas…
Stojím na zastávce tramvaje u Anděla směr Řepy. Obtěžkaná dvěma…
Bída a zmar. Česko odjíždí z Eura s jediným získaným bodem za…
Chvíli sedíš v kavárně, bavíš se s lidmi, s …
Vím, že uvedené téma by mělo být určeno spíše mladší generaci. Nás…
Ten, kdo cestuje výhradně vlastním vozidlem, je ochuzen o více či…
Radosti života. To je hodně vděčné téma. Ať už je to jakýkoli…
Jeden z momentů, proč jsem se ponořila do jejich "života",…
Lidé se kvůli lásce trápí i umírají. Je to vlastně jen…
Důchodová kalkulačka mi svěřila, že za rok můžu do důchodu. Půjdu?…
Je pozdně večerní neděle. Sedím ve své oblíbené hospůdce, na stole…
Takový obyčejný důchodcovský web, kde si babičky vyměňují recepty…
Je toho dost, jako u většiny lidí. Vesměs to jsou ale běžné…
Pomlouvání je druhá lidská vlastnost po závisti, která se mi příčí…
Nemám příliš rád podobné úvahy, protože ubírají člověku náladu a…
je reklama jen pro mladé? Myslím tím situační fotky, které…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Tak jsem si nedávno uvědomil, že čím jsem starší, tím méně se na…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Sociální sítě jako fenomén doby nelze podceňovat. Tak i starý pán…
Nad zážitky z loňské zářijové dovolené jsem se zamyslela po…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tak jsem doma, při sklence střiku, přemýšlel o tom, co mi ten nový…
Někde hluboko v nás – v podvědomí, ve svědomí – je ukryta…
Citáty jsou delikatesní jednohubky pro ducha čtenáře či posluchače…
Proč je třeba krotit ženu? Komu to prospěje? Děje se to ještě dnes…
Reklamní urologické přestávky patří nedílně k výdobytkům televizní…
Jak praví naše moudrá Wikipedie, minisukně je krátká sukně,…
V posledních týdnech nabízí jedna komerční televizní stanice svým…
Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila! Přemýšlím ráno,…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Můžu, ale i nemusím. Každý se snažíme vybrat partnera, který nám…
My, starší ročníky, si ještě pořád pamatujeme, jak úžasné bývaly.…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Poslední dobou žasnu. Všude se mluví o menstruační chudobě.…
„Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem," říkávala…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
