Přišel do třídy, sedl si za katedru, změřil si nás pohledem a prohlásil: "Hlásí se  někdo?" No nikdy se nikdo nehlásil a také jsme ruštinu po jeho výuce vůbec neuměli. Když se nikdo nehlásil, tak dal každému pátému pětku. Né jenom tak. Dal jí každému do tehdejší žákovské knížky, aby i rodiče se potěšili.

O přestávce se ještě nechodilo korzovat na chodbu, a tak jsme své svačiny jedli v lavici. Pan učitel také nekorzoval, seděl za katedrou, nohy položil na ní a pozoroval co jíme. Za chvíli se ozvalo: "Přibyle, pojď sem a ukaž co máš k svačině. Když Přibyl k němu přistoupil, svačinu mu bez řečí sebral  ,začal se krmit., a poslal nebohého hocha zpátky. No, opravdu jsme ho rádi neměli a na konci osmičky jsme se ho docela rádi zbavili. S tím, že už ho nikdy neuvidíme.

No, nikdy neříkej nikdy. Já jsem přestoupila na jedenáctiletou střední školu. Co se však nestalo. Přišla výuka zeměpisu a ve dveřích třídy se objevil pan učitel Linhart. Pro nás, co jsme ho znali, to bylo hodně nepříjemné překvapení. Všichni při jeho příchodu vstali a já jsem drze a z takové revolty zůstala sedět. Neříkal nic, ale netušila jsem jak se mi ta revolta vymstí. Hned druhou hodinu (a to se nikdy ještě nezkoušelo), mě vyvolal. No, nevěděla jsem nic a do čisté, nové žákovské knížky jsem obdržela velkou pětku. Příští hodinu jsem si říkala, že už mám zkoušení za sebou a učit se tedy nemusím. Omyl! Byla jsem vyvolaná opět a další pětka mě neminula. Když nastala hodina třetí, tak už jsem se nabiflovala, protože jsem Linhartovi přestala věřit. Opět mě vyvolal, ale nezkoušel mě z učiva. Řekl, abych se postavila zády k nátěnce, kterou o přestávce vytvořil a chtěl vědět ode mne vědět, co na ní je. Je jasné, že mně žádná jeho nástěnka nezajímala, a tak jsem to nevěděla. Prostě si vždycky něco vymyslel, aby mě mohl nachytat. Když už jsem měla pět pětek ze zeměpisu v žákovské knížce, maminka vypěnila a řekla: "Holka, buď jsi blbá, nebo je v tom něco jiného. Okamžitě se oblékni a jdeme pana učitele navštívit."

On totiž náhodou bydlel kousek od nás. Když se ho maminka zeptala na důvod mých pětek, a maminka dokázala být dost ostrá, jenom vykoktal, že jsem drzá. Nevím, co si ještě řekli, ale zkoušení ve škole přestalo. Ale opět se mi pomstil. Měli jsme společnou cestu do školy, která nebyla úplně blízko a on každý den na mně čekal před domem a celou cestu mě ze zeměpisu zkoušel. Vydržel to dva měsíce a pak to vzdal. Moje znalosti ze zeměpisu se moc nezlepšily, protože jsem ho kvůli němu nesnášela. Sice mi dal na vysvědčení trojku, místo pětky, ale stejně jsme spolu bojovali dál.

Uměl také hrozně provokovat, hlavně kluky a my jsme ho jednou zastihli, jak spolužák Přibyl milého učitele Linharta na chodbě škrtí. Nevím, jesti by to dokonal, kdybychom nepřišli. Pan Linhart si byl ale vědom, že spolužáka vyprovokoval, a tak to ani nehlásil, ani si nestěžoval a spolužák nedostal ani poznámku. No, pan učitel Linhart je pro mne opravdu nezapomenutelný.

,