Už je to hodně dlouho, ale dodnes mne těší vzpomínka na prázdniny v Karolince. Jak jsem se tam dostala? Naše průmyslovka v Novém Boru, kde jsem studovala výrobu skla, měla povinnou praxi ve sklárně. Tak povinnou, že nám prázdniny začínaly o 2 týdny dříve. Škola byla jediná v republice, a tak tam byli studenti z blízkého okolí i ze Slovenska. Také Hanka z Karolinky. Pozvala mne k nim domů. Ráda jsem její pozvání přijala. V Karolince bydlela jejich rodina a byla tam sklárna. Původně se jmenovala Karolinina huť podle jména maminky majitele.
S naprostou samozřejmostí mne Hanka ubytovala u nich doma. Její rodiče bydleli v domku a našli pro mne pokojíček. Jejich synové, starší než Hanka, už doma nebydleli, a tak jsem se vešla. Přijali mne jako vlastní. Hanka mne brala na všechna setkání mládeže, která tenkrát byla. Koupali jsme se v Bečvě, jeli někam hrát divadlo, vezlo nás tam hasičské auto, které ne a ne nastratovat, byla jsem i na venkovské tancovačce. Všichni mne přijali do party, jako bych v Karolince vyrostla. Za těch 14 dní praxe jsem s nimi zažila mnoho zajímavého, ale už si pamatuji jen pár konkrétních příhod.
Ve sklárně jsme dělaly to, co takovým děvčatům mohli svěřit. Vzpomínám si, že jsem balila hotové výrobky. Měla jsem možnost si prohlédnout výrobu všeho, co tenkrát ve sklárně uměli udělat. Jednou se Hanka rozhodla, že budeme ve sklárně v noci, abychom viděly, jak se od večera do rána taví sklo. Abychom netrpěly hladem, připravila pekáč brambor potřených sádlem a česnekem. Dala to péci do chladící pece.
Tady musím vysvětlit, že sklo je velice špatný vodič tepla. Při výrobě by se mohlo stát, že skleněný výrobek se někde ještě roztahuje, protože je žhavý a někde už smršťuje, protože je chladnější. Takový výrobek by mohl náhle prasknout. Aby k tomu nedošlo, výrobky se chladí. Napřed se výrobek ohřeje a pak pomaličku ochlazuje tak, aby nevzniklo to, že se někde ještě roztahuje horkem a jinde už smršťuje chladem. V takové peci je horko, i když se jmenuje chladící. No a tamní chladící pec byla pásová a procházela různými teplotními pásmy. Na upečení brambor tam bylo teplo dost. A náš pekáč brambor postihlo to, že neznáný pachatel pás zapnul a pekáč odjel tak daleko, že jsme měly problém ho vyšťourat ven. Ale kvalitě upečených brambor to neublížilo.
Povinná praxe utekla jako voda a já se z Karolinky vrátila domů. Naše kamarádství vydrželo celou dobu našeho společného studia. Pak se naše cesty rozešly. Když jsme se s Hankou po letech setkaly, to už jsem měla na Valašsku jiné kamarády, ale stejně přívětivé a srdečné. Zdravím všechny čtenáře z Valašska a ještě jednou děkuji za vše příjemné, co jsem s nimi zažila.
Pošlete odkaz na tento článek
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %