Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
„Tož, první týden bude na sena, a druhý, to pomůžeš se zemáky.“
„Maminko, já bych chtěla se Sokolama, půjdou na výlet na Kohůtku. Jsou tam krásný lesy.“
„Kde by si chodila, tady je lesů dost!“
Bydleli jsme na konci dědiny, na samotě. Maminka se starala o domácnost, tatínek chodil na dráhu, sestra ještě do školy.
Hospodářství bylo malé. „Tady je začátek kamení a konec chleba, ani do JZD nás nechtěli.“
To léto stále pršelo. Co se usušilo, to zmoklo. Ale nějak to šlo. Zůstala jenom Zadní louka.
Jenomže tatínek už musel do práce.
„Musíte to zvládnout samy, holky moje, soused doveze.“
„Jo, dovezu, ale musej naložit, mně bolej záda.“
Tak jsme šli. Maminka shrabávala, sestra podávala a já na voze ukládala.
„Pomož Pánbů.“
Okolo šli dva kluci ze Sokola s ruksakama.
„Vy jste není na Kohůtce?“
„Teď jdeme zkratků.“ Podivná zkratka. „Vždyť je to o pět kilometrů delší cesta.“
Bylo vedro. Ukládala jsem seno celá uřícená.
„Máš to šejdrem, to slítne,“ uculovali se.
„Nějak si poradím, nemějte péčí!“
„Tak aspoň sebou hoď, bude pršet.“
Cesta byla strmě z kopce.
„Brzděte! Pozdě!“
Půlka fůry sjela dolů.
„Nedáš si povědět!“
„Raději, pomožte,“ nezdržel se soused. Kluci shodili ruksaky a s fortelem naložili.
„Pojedem, dolů, pomalu !“ První fůra byla doma.
„Mařenko, uvař raději něco k jídlu, kluci, to dají líp!“
Kulajdu umím. Zemáky máme, smotany taky dost, houby rostou za domem. Měla sem štěstí. Pod prvním smrkem krásná rodinka praváků. Ještě klobásku na přilepšenou. Hotovo.
Kluci už byli se senem doma.
„Umyjte se pod pumpů.“
V kuchyni voněla polévka.
Soused si nabrál první. Ušklíbl se. „Tož cos do toho dala, snad ne horčáky!“
Bylo mi do pláče. Taková ostuda. „Já vás nechtěla otrávit.“
„Otrávít, horčákama, to se ještě nikomu nepovedlo, děvčico, vždyť tohle by ani pes nežrál,“ smál se soused.
To už maminka mazala chleba sádlem.
Tatínek přišel z práce. Vytáhl kořaličku.
Za chviličku jsme se už smáli všichni. Venku začalo pršet, a kluci zůstali.
A když se kopali zemáky, taky došli pomoct.
Vrzli dveře. Děda už je tady.
„Co to tu tak hezky voní, Maruško?“
„Vařím kulajdu, tu máš rád.“
„A co houby, nezapomnělas?“
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
