Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude, a využila jsem těch deset minut k malému občerstvení. V žaludku mi kručelo a byla mi zima. Pofukoval studený vítr.
Proč jsou všechna místa určená k čekání tak neútulná a hnusná? Přemýšlela jsem při pohledu na beton a asfalt.
"S dovolením?" ozvalo se pojednou zprava. Pán s žebříkem s ukrajinským přízvukem mě vyrušil z mých úvah a vyhnal od lavičky. Rozložil stojku žebříku popsaného černou fixou a vylezl na čtvrtou příčku.
Popošla jsem blíž k zelenému plastovému odpadkovému koši. Popíjela jsem horké kapučíno z automatu a k němu ukusovala kit-kat. Bylo zrovna v akci. Sladkým nikdy nic nezkazíte. Oběd do nevlídna jak vyšitej.
A pojednou do toho všeho okolo mě začal kroužit pán v mém věku s pronikavým pohledem. Hned mi byl podezřelý. Jak sledoval mé počínání. Když jsem hltavě křupala do čokolády a dřevěným míchátkem nabírala zbytky našlehaného mléka do pusy.
Ale nedala jsem se odradit. A kávy a sušenky jsem se především nehodlala vzdát. Nechtěla jsem také nastupovat do hromadné dopravy s jídlem, a proto jsem se otočila k pánovi zády. Naštěstí jsem vše stihla kit kat. Tedy tak tak. Jen jsem odhodila kelímek od kapučína do koše, už přijížděl autobus.
Když dorazil malý autubusek, otevřel dveře a mnou preferovaná místa už byla zaplněna. Zbývala čtyřka s vyznačeným obrázkem muže s holí. Ve směru jízdy zde ještě zbývalo jedno místo.
Vzala jsem sedadlem zavděk, naproti mne už seděl známý muž s laserovým pohledem. Na sedačku vedle sebe si uložil černý batoh. Rychlostí blesku jsem zvážila všechny možnosti.
Zůstat či odejít? Mé priority sedět ve směru jízdy jsem se odmítala vzdát! Naštěstí kromě mne, podezřelého pána s batohem vedle mne usedl i muž staršího důchodového věku. Nebudu na něj sama.
“Zase vyrazil dřív!” najednou promluvil muž mě od začátku krajně podezřelý.
“Ehm, hm, hm.” Odvětil důchodce.
“Víte, zlobí mne to, protože ujel (tím měl na mysli řidiče autobusu) té starší paní. Ta by ho nedoběhla. Bude čekat 40 minut na další spoj.
Já i důchodce chápavě přikyvujeme. A soucitně se koukáme před sebe. Na víc se nezmůžeme. Sedíme kousek od řidiče a neradi bychom šli pěšky.
“Nemluvil bych o tom. Ale já dotyčnou paní znám. Operoval jsem ji,” pokračoval dál sebevědomě muž.
“A co operujete? Na co se specializujete?” nevydržím už zvědavostí, koho jsem tak zaujala a proč? Poznal na zastávce, že kulhám? A už si brousil v kapse skalpel na výměnu kyčelního kloubu?
“Jsem neurochirurg,” odvětil skromně pán a pustil se do vyprávění, které jsem já, ani důchodce neměli šanci přerušit. Ale na svou obranu musím uvést, že jsem se o to dvakrát či třikrát pokoušela.
Starší pán zareagoval pouze, když zaslechl slovo operoval. Poté hned prohlásil: "Začalo mě všechno bolet!"
Obohacena o informace, proč jezdí neurochirurg autobusem, co si vozí v batohu, kdo je jeho manželka, jaké koření a na co bychom mohli používat, co je dobré na klouby, jsem vystupovala z autobusu. Ale přeci jen, když jsem sledovala odjíždějící autobus, mísily se ve mě protichůdné pocity.
"Neměla jsem přeci jen požádat muže o kontakt? Doktor se hodí. A zvlášť v mém věku."
Ale čím víc se autobus ode mně vzdaloval, tím se můj mozek, nervy i mícha cítily ve větším bezpečí.
Pošlete odkaz na tento článek
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně.…
Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce, těšíte se…
Víte, že je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako…
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní…
Dnes jsem na besedě s dětmi mluvila o zvířátkách. Vyprávěla jsem…
S přibývajícími lety se dostávám do kontaktu s lékaři mnohem…
Chudí lidé mají častěji psychické potíže než ti finančně…
Průměrný věk dožití se v Česku přiblížil 80 letům. Posledních…
Dlouho se mi vyhýbaly nemoci, kromě těch běžných jako je třeba…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %