Na mládí se vzpomíná v dobrém, i když za moc nestálo. Čím to je?
Vzpomínkový optimismus. Tento výraz používají psychologové v souvislosti s jevem, kdy nám v paměti z dětství a mládí ulpívá jen to příjemné, dobré, milé. Nepříjemné věci vytěsňujeme. A čím je člověk starší, tím více se to projevuje.
Moje dětství bylo hezké. Tu větu často říkají lidé, kteří byli dětmi v době druhé světové války. Mladá generace se diví: Dědo, to přece není možné, v té době nebylo co jíst, padaly bomby, lidem šlo o život…. Jenže většina lidí si z dětství vybavuje scény a události, které se jich týkaly, tedy ty z rodiny, z her s kamarády. A většina rodičů a prarodičů tehdy stejně jako v každé jiné době usilovala o to, aby děti byly spokojené, šťastné, aby na ně to nedobré, co společnost prožívala, nedolehlo. A pokud člověk není v dětství a mládí vystaven skutečně výrazné mimořádné stresové situaci, která se týká jeho osobně nebo jeho nejbližších, spojí si tu dobu s převážně příjemnými věcmi.
„Vzpomínky se mohou kontaminovat, kdykoli si je vybavíme. Informace, které si pamatujeme, jsou uloženy v mozku, tam se tvarují a přetvářejí na základě nových zkušeností. To nám umožňuje adaptovat se na nové situace a měnit předchozí názory,“ tvrdí Julie Shawová, autorka knihy Iluze paměti. Ve své knize vysvětluje: „ Při vzpomínání si něco vybavíme, prozkoumáme to a znovu uložíme. Jako bychom z kartotéky v knihovně vyndali kartičku, prozkoumali ji, celou znovu vytvořili a uložili zpět.“ Je tedy zastáncem teorie, že pokud šíříme nějakou nepřesnou informaci, nemusí to být záměrné. Každá událost, která je v našem mozku uložena, může být při jejím vyvolání z paměti, interpretována jinak než ve chvíli, kdy tam byla uložena.
Tento pozoruhodný proces ve výsledku vede k různým neshodám. Typická situace? Dvě dámy vzpomínají na mládí a vyprávějí o tom, co vařily, co jedly. Jedna mluví o tom, že se na většinu zboží stály v obchodech fronty. „Bylo to strašné, pořád jsem jen něco sháněla. Když jsem šla z práce, nebylo už v masně žádné maso. Když jsi neměla známého řezníka, kvalitní maso rodina neměla šanci sehnat. Nesnášela jsem ty fronty, neustálé shánění, dohadování se, podlézání prodavačkám,“ vypráví. Její kamarádka však mluví úplně jinak: „Ty řeči o tom, že za socialismu nic v obchodech nebylo, jsou přehnaně negativní. Jasně, že nebyl takový výběr jako nyní, ale jídlo bylo kvalitnější. Já vždy koupila, co jsem potřebovala. Maso bylo, vejce byla, chléb byl, jablka byly. My měli doma vždycky navařeno, kvalitní jídlo, my nouzí netrpěli a štvou mě takové ty řeči, které v mladých vyvolávají dojem, že jsme snad ožírali kůru ze stromů.“ Obě dámy jsou stejně staré, obě žily ve stejném městě, obě nakupovaly ve stejných obchodech. A přesto má každá má jiné vzpomínky na stejné situace. Jako by si z nich každá pamatovala to, co pro ni bylo podstatné.
Čím je člověk starší, tím více času věnuje vzpomínání. Často si nepamatuje, co měl koupit v obchodě, ale naprosto přesně do detailů umí popsat situace z mládí, z dětství. Jeho vzpomínky jsou barevné, voňavé, utíká do nich rád. To je jasné, rádi se uchylujeme tam, kde je nám dobře. Takže si vzpomínky utváříme tak, aby nám s nimi dobře bylo. Za typický příklad takových situací označují psychologové například vzpomínání na dobu socialismu, kdy spousta lidí tvrdí, že byl dostatečný výběr zboží, lepší kvalita a člověk si za výplatu mohl koupit víc. „Jak já měla v tanečních krásné šaty, maminka mi je ušila, byly nádherné,“ říká babička. „Ty jsou strašné, je na nich jasně vidět, jak jsou spíchnuté doma z laciného materiálu,“ myslí si vnučka. „Někdy mám pocit, že si sami tak trochu lžeme do kapsy, když tvrdíme, že za našeho mládí bylo vše lepší. Štve mě, když to lidé dělají, ale na druhé straně se přistihuji, že to dělám taky. Pochvaluji si, jak bylo vše levné, ale když to srovnám s tím, co jsem si mohla dovolit za tehdejší výplatu, byla jsem na tom hůř než nyní. Ale přesto často říkám, že za mého mládí bylo levně, dobře a vybavují se mi situace příjemné, veselé,“ říká jednašedesátiletá Eva. A dává příklad: „Chodily jsme s kamarádkami na diskotéky. Vstupné bylo deset korun. Teď říkám, že to bylo levné, když to srovnávám s lístky na různé akce, na kulturu, které mi připadají šíleně předražené. No jo, jenže v reálu je to naopak, my jsme totiž tehdy s holkama každá měla plat mezi tisíci dvěmi sty a tisíci pěti sty korunami. Takže taková vstupenka a pak nějaká ta kola nebo víno za jeden večer hodně provětraly naše rozpočty.“
Vzpomínkám se věnuje psycholožka Elisabeth Loftusová, která ve svých publikacích uvádí například toto: „Lidské vzpomínky často neodpovídají realitě, protože jsme neustále vystavováni přísunu nových informací, včetně těch mylných. Naše vzpomínky to časem ovlivňuje. Upravíme si je, aby nebyly v rozporu s informacemi a dezinformacemi, kterým se rozhodneme věřit.“ A tak výsledkem je, že třeba vzpomínáme na to, jak hrušky na zahradě naší babičky byly mimořádně tak sladké a šťavnaté, že všechny ostatní hrušky označujeme za nedobré. No ty se s těmi od babičky fakt nedají srovnat, říkáme. Jenže v reálu to byly hrušky úplně obyčejné, bez valné chuti a než stačily dozrát, hnily. Ale běda, kdyby nám to někdo řekl, to bychom se rozzlobili. Dětství je totiž spojeno s vůněmi, s barvami, s jasem a pohodou, ať už jde o hrušky nebo o pečivo nebo o oblečení. A to je vlastně dobře.
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Jana Vargová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Kdyby mi ještě před časem někdo nabídl návštěvu koncertu Josefa…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě,…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal, vzal každú drahú…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Itálie je zemí mého srdce a Řím jeho městem. Dnes už ani…
Milá Carmen,
je to už pár let, co jsem byla na Vašem pohřbu a…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
My, starší ročníky, si ještě pořád pamatujeme, jak úžasné bývaly.…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
