Je červen, doba dozrávání jahod a my jsme se na Den dětí domluvili s dcerou, že bychom mohli využít jejího volna a jet na samosběr do Brozan. Počasí bylo ideální, slunečno je na tuto činnost úplně nejlepší. A tak jsme ve středu po deváté hodině vyrazili směr Dolánky.
Cesta proběhla v pohodě, po desáté hodině jsme stanuli před dceřiným domkem, vyměnili jsme řidiče, pánečka posadili dozadu k pejskovi a hurá na pole. Z Dolánek je to, co by kamenem dohodil a než jsme se nadáli, byli jsme tam. Tak velké pole jsem fakt nečekala, lidí bylo docela dost, ale vzhledem k rozloze to nebylo tak hrozné.
Zaregistrovali jsme se, nechali zvážit košíky, a s dcerou jsme šly k udanému místu sběru. Tedy řeknu vám, že tak velkou úrodu jsem v životě neviděla a že už jsem toho viděla hodně. Jahod bylo tolik, že do košíků málem padaly samy. Ke dvěma košíkům během sběru přibyl ještě jeden, který jsme našli v řádku a malá bedýnka. Mezitím se začaly kupit mraky a vzhledem k tomu, že foťák jsem měla u sebe, jala jsem se místo sběru fotit nebe a okolí, dcera to zvládla za mně. Uběhla asi hodina a my jsme konstatovaly, že nebudeme hamouni a to, co jsme nasbíraly, nám bohatě stačí. Domů jsme si odváželi 10 kg krásných jahod.
Cestou zpátky do Dolánek bylo domluveno, že se na zpáteční cestě do Ústí ještě zastavíme v Kopistech a na oběd nás dcera pozvala do Lovosic. A teď něco možná pro zasmání, já jsem se moc nesmála. Zpátky jsme měli jet oběma auty. Muž vzal ze stolu klíče od auta a v tom mu dcera říká, proč má klíče od jejího auta? Ten se zarazil a ptá se, kde jsou klíče od našeho. A začalo se hledat, jenže klíče nikde. Abych pravdu řekla, tak jsem si připadala jako v grotesce, na nadávání jsem se tentokrát nějak nezmohla. Vrátili jsme se k našemu autu a stal se zázrak, klíče tam byly. Problém byl v tom, že byly v zapalování a auto se asi naštvalo, že nám to tak dlouho trvá a samo se zavřelo. Pro jistotu zůstala rozsvícená světla. Náhradní klíče byly několik desítek kilometrů v chodbě na věšáku. Nebudu vás zdržovat, nasedli jsme do dceřina auta, vyzvedli rybu v Kopistech, v Lovosicích jsme si jídlo vzali s sebou a odjeli do Ústí. Po obědě a kávě se manžel vydal s dcerou zpátky do Dolánek pro našeho oře.
Naštěstí mu to moc dlouho netrvalo, po jeho příjezdu jsme se pustili do zpracováni jahod. Abych nezapomněla, už to nebylo 10 kg, něco si vzala dcera, jeden košík zůstal v Kopistech za kapra, který spíš připomínal velrybu a něco dostala vnučka. A aby toho nebylo málo, když bylo vše hotové, praštila jsem se do hlavy o kovové otvírání dvířek nad dřezem v kuchyni. A tam jsem si konečně pobrečela, protože to fakt bolelo a bolí. A tak skončil jeden všední den jedné rodiny. Kupodivu jsme se všichni shodli, že to byl opravdu hezky prožitý den.
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v…
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
