„Ničím neprozrazují lidé svůj charakter víc než tím, co je jim k smíchu.“
 J. W. Goethe

Humor a smysl pro humor se svým způsobem překrývají. Humor neexistuje sám o sobě. Potřebuje toho, kdo jej vytváří, a toho, kdo na něj reaguje. To, že nám nějaká situace či člověk připadají humorné, je právě naší schopností ji tak vidět. To, jak humor vnímáme i jak ho používáme, vypovídá hodně o nás i o našem vztahu ke světu. Především, zda si děláme legraci sami ze sebe, zda se snažíme ostatní pobavit, nebo zda náš humor spíš zraňuje.

Používání různých druhů humoru svědčí o naší inteligenci, sebevědomí nebo schopnosti navazovat vztahy. Smysl pro humor je vlastností vysoce ceněnou, často více než inteligence. V současnosti je stále jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru partnera.

Psychologové rovněž zjistili, že pokud má někdo smysl pro humor, automaticky předpokládáme, že je také šťastný, sociálně zdatný, spokojený a zdravý. Přitom je však oceňování smyslu pro humor v naší kultuře relativně nové. Např. staří Řekové věřili, že základem humoru je agrese (https://www.idnes.cz).

Na webové adrese https://ihned.cz/ nejdete krátký test zaměřený na smysl pro humor.

M. Kadeřábková (2020) konstatuje, že každý člověk používá jakýsi mix stanovených čtyř druhů humoru (sdružující, sebepodporující, sebezraňující, agresivní – viz část I). Informuje o výzkumu rakouských vědců, kteří zjišťovali používání daných druhů humoru v souvislosti s pěti hlavními osobnostními rysy: extroverzí, přívětivostí, uvědomělostí, neuroticismem a otevřeností.

Výzkum přinesl mj. následující zjištění:

1) Pozitivní druhy humoru souvisely s extrovertní osobností, přívětivostí a otevřeností novým zkušenostem. „Naopak se ukázalo, že přívětiví lidé s menší pravděpodobností používají agresivní styl humoru, tedy vyvarují se ofenzivních, sexistických a rasistických narážek a vtipkování na úkor druhých. To je ostatně logické, neboť tito lidé s okolím dobře vychází a používání pohrdavého humoru by jen snižovalo jejich popularitu.“  Zde si dovolím zpochybnit poslední větu. Nedomnívám se, že přívětivý člověk musí toužit po popularitě; může být přívětivý proto, že je mu to příjemné a prostě nedokáže být jiný.

2) Lidé, kteří častěji používají všechny styly humoru kromě sebezraňujícího, jsou často inteligentnější než ostatní. Je zřejmé, že člověk musí být poměrně chytrý, aby dokázal vymyslet vtipné přirovnání a také chápal humor ostatních.

3) Lidé používající často sdružující styl humoru si jsou jistější ve svých vztazích a více si váží přátelství.

4) Uživatelé sebepodporujícího humoru byli celkově mnohem šťastnější než ti, kteří jej tak často nepoužívají.

5) Uživatelé sebezraňujícího humoru se nebojí zasmát se sami sobě a většinou nemají problém navazovat intimní vztahy. Jsou ale také více úzkostní, depresivní, neurotičtí a méně jistí sami sebou, zejména co se týká fyzického vzhledu.

6) Lidé s agresivním stylem humoru jsou méně laskaví a pečující, více neurotičtí, panovační a dominantní, méně sebevědomí a ochotní navazovat intimní vztahy než lidé, kteří tento styl humoru používají řidčeji.

R. Chlup (2020) uvádí zajímavý poznatek kanadských psychologů, že k sobě mají blízko humor a deprese. Humor neslouží lidem pouze k pobavení, ale i jako vyrovnávací mechanismus. Může také odrážet stav deprese. Styl humoru, který používáme, leccos vypovídá o našem psychickém zdraví, aniž bychom si to uvědomovali. Není překvapivé, že jedinci s depresemi používají sebepoškozující humor více než ostatní. Lidé používající agresivní humor, nebo vážně ponižující a urážející druhé, projevují negativní stránky své povahy nebo poukazují na problémy ve svém životě, které neumějí řešit.

Tentýž autor rovněž konstatuje, že obecná inteligence je základem pro vtip. Ptá se: „Jste člověkem, který umí každého kolem sebe rozesmát k pláči? Rádi si ze sebe děláte srandu a jste mezi ostatními věčným klaunem?“ A doplňuje: „Pak máte možná vyšší inteligenci než průměrní lidé“ (Chlup, 2017). Zde si dovolím s autorem polemizovat. Jsem přesvědčena, že tato schopnost souvisí i s jinými vlastnostmi člověka, s jeho temperamentem. A smysl pro humor je pouze jednou ze složek inteligence. Autor rovněž uvádí, že lidé s dobrým smyslem pro humor jsou i kreativnější. Z výsledků jím citovaného výzkumu vyplývá, že zatímco kreativita a inteligence spolu nesouvisí, humor je spjatý s oběma složkami. 

Lencová (2019) připomíná podle psychologa Eysencka tři možné významy označení jedince jako člověka, který „má smysl pro humor”: a) konformní význam – jedinec se směje stejným věcem, které děláme my, b) kvantitativní význam – jedinec se dá často a snadno pobavit, rozveselit, c) produktivní význam – jedinec umí produkovat směšné příběhy, rozveselit a pobavit ostatní.

Smysl pro humor může být tedy chápán jako obvyklý vzorec chování: a) tendence často vtipkovat, smát se s ostatními), b) schopnost vytvářet vtipy, chápat je, pamatovat si je, c) ocenění konkrétního typu humoru, d) tendence udržet si humorný nadhled i ve chvílích nepřízně osudu.

Jaký smysl pro humor je ten váš?

Zdroje:
https://citaty.net/temata/humor/
https://www.idnes.cz/xman/styl/jaky-je-vas-smysl-pro-humorhttps://ihned.cz/c1-37145990-mate-smysl-pro-humor

Chlup, R. (2017). https://www.flowee.cz/ clovek/81-archiv-2017/esprit/osobni-rust/2093-komicti-lide-jsou-nejvice-inteligentni-proc-tomu-tak-je  
Chlup, R. (2020). https://nedd.tiscali.cz/humor-a-deprese-k-sobe-maji-bliz-nez-si-myslite-338620
Kadeřábková, M. (2020). Co jste zač? O čem vypovídá humor sebezničující a o čem ten agresivní. https://www.flowee.cz/ clovek/7505
Lencová, P. (2019). Humor jako důležitý psychologický fenomén. Jihočeská univerzita České Budějovice, Pedagogická fakulta. https://theses.cz/ id/uh0xno/BP_Humor_jako_dleit_psychologick_fenomn_.pdf