4. část vyprávění o Trabantu
A tenhle fór znáš? Víš, proč v trabantu nemohou být bezpečnostní pásy? Protože, kdyby se někdo zapomněl odepnout, mohl by si trabanta odnést na zádech místo batohu. (Podotýkám, že náš Tráboš byl z těch, které pásy už měly).
Kdo někdy vlastnil trabanta, případně majitelova rodina, ví, o čem mluvím, protože i jim určitě byli občas nablízku různí dobráci, kteří je podobnými vtipy a historkami s radostí častovali. Bakeliťák, rozzuřený vysavač, pryskyřník - případně pryskyřník pádivý, bedna trsátek, když auto doslouží, a ještě dávno předtím i chutná potrava pro hladové myši. Těm náš Trabant asi nevoněl, neboť se o něj nikdy nepokoušely.
Mým "dobráckým" kolegům asi brzy vtipy došly, a tak se rozhodli přejít od slov k činům. Z různých vyprávění o překvapených majitelých trabantů věděli, že k dobrým "vtipům" může patřit i to, že pár silných mužů přemístí zaparkovaného trabanta tak, aby majitel nemohl z místa vyjet - například strom zpředu i zezadu. Podobně může jako zdroj zábavy posloužit i trabant zaparkovaný dveřmi těsně u zdi. (Jak známo, trabant měl z každé strany jen jedny dveře, a ty na straně spolujezdce se daly po uzavření otevřít jen zevnitř. Přes kufr by v limuzíně asi těžko někdo prolézal, takže tudy by pro mne cesta k vysvobození vozidla nevedla). A právě k takovému "zlému činu" se ti dobráci jednoho dne odhodlali.
Ve škole jsme poměrně často mívali různé schůze, porady a jiné velmi "důležité" akce, pochopitelně vždy mimo pracovní dobu - tedy po vyučování. Na vesnici tehdy nebylo právě časté spojení autobusem, a když ujel ten kolem 18.30, zbýval stop nebo deset kilometrů pěšky. Občas pro nás dojel manžel některé kolegyně, protože nebyla jsem já jediná, kdo byl přespolní. Když jsem se stala řidičkou vlastního vozidla, odvážela jsem všechny kolegy já.
V ten den se měla konat jakási porada a už předem bylo zřejmé, že neskončí právě brzy. Přijela jsem tedy ráno autem a počítala s tím, že po poradě ještě s sebou vezmu zpět domů tři kolegy. To jsem však ještě netušila, co právě v ten den mají "místní" v úmyslu. Dokonce zlákali jednoho z mých budoucích spolucestujících ke spolupráci. Druhý spolucestující se však nejen nenechal přemluvit, ale navíc mě o chystaném činu informoval, takže jsem ihned, ještě před vyučováním, udělala bezpečnostní opatření. Auto jsem přemístila tak, aby bylo co možná nejdál od zdi školy. otočila jsem je od zdi i dveřmi na straně řidiče, zařadila jsem rychlost a ještě zatáhla ruční brzdu.
Dopoledne se samozřejmě nic neobvyklého nedělo, bylo vyučování. Jen jsem se domluvila s kolegyněmi, že našim mužským "dobrákům" také něco vyvedeme. Za polední přestávky se "hoši" začali nenápadně vytrácet ze školy a my s konvičkami s vodou se přemístily do družiny, odkud jsme měly pachatele přímo pod sebou. Ti nic netušili a navíc přemluvili ještě školníka ke "zločinné" spolupráci, takže ve třech začali Trabanta obcházet. Poté se pokoušeli auto odsunout, ale to už bylo zřejmé, že je pro ně v něčem zrada. Když uznali marnost svého činu, přitáhli alespoň z cesty několik kamenných obrubníků, tam poskládaných, a narovnali je před a za auto. Před dokončením díla je už provázel z okna náš výsměšný pokřik a vzápětí dostali i pořádnou sprchu, aby se po namáhavé práci osvěžili.
K večeru po poradě jsem prohlásila, že já klidně pojedu domů stopem, avšak pachatel, který původně spoléhal na můj odvoz, nakonec přemluvil spoluviníky, aby kameny zase odnesli - takže jsme přece jen v pohodě (a všichni) odjeli.
Avšak: nebýt kolegy "podrazáka", byl by tehdy den asi skončil úplně jinak - nebo by přece jen za cenu odvozu Tráboše vrátili na původní místo?
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %