Hana Švejnohová
„<p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: Arial, serif;">Všude slyšíme, že naše populace stárne, seniorů přibývá a dožívají se stále vyššího věku. Dřív seděli na vejminku pantátové, kterým nebylo ještě ani sedmdesát, a dnes nejsou výjimkou studentky Univerzity třetího věku, které si mailují s pravnoučaty… </span></span></p> <p> </p>“
Hana Švejnohová
„<p>Když je člověku dvacet, slyší často, že má život před sebou. Z pohledu jeho mládí to většinou považuje za frázi. Až do chvíle, kdy oslaví padesátku, a zjistí, že třicet let uběhlo jak voda a některé šance už prošvihl…</p>“
„<p>Článek z 15.4. o lásce v pokročilém věku mě inspiroval ke glose z nedávné osobní zkušenosti…</p>“
„<p>Genetickou výbavu neovlivníme. A čím jsme starší, tím zřetelněji si ji uvědomujeme. Tu získanou od rodičů sami na sobě, a na svých dětech tu, kterou dostali do vínku od nás.</p>“
„<p>Jak už jsem se jednou zmínila, potěšení s vnoučaty si přiměřeně dávkuji. Vzhledem k počtu a rozmístění všech našich vnoučat to není tak jednoduché. Zejména, když chci mít ještě tu a tam romantický víkend s dědou…</p>“
„<p>Velikonoce mého mládí, to je klasika. Mazance a beránek výhradně od maminky, půl kopy vajec barvených v cibulových slupkách a zástupy koledníků za dveřmi. A všude kolem zajíčci… Doslova.</p>“
