Často se uvádí, že díky vyspělým technologiím se vytrácí osobní kontakt a senioři si stěžují na nezájem a osamělost. Ale třeba díky internetu můžeme sdílet pocity a zážitky právě tímto způsobem, který otvírá tolik možností vzájemných setkání, přátelství a může klidně zažehnout i lásku… Dalším velebeným i proklínaným výdobytkem moderní doby je mobil. Rozčiluje nás, že ho naše vnoučata nedají z ruky a ovládat ho svými malinkatými prstíčky umí i batolata.

Díky mobilu si však můžu se svojí maminkou povídat i desetkrát denně! Rekord byl zatím devatenáctkrát… Ale proč ne, když má tu potřebu mi zavolat a já to můžu pokaždé zvednout.

Jak už jsem se zmínila, moje maminka prožívá velmi šťastné a bezstarostné období, navzdory své diagnóze Alzheimerovy choroby. Žije si poklidně v seniorském domově se zvláštním režimem a každý den mi opakuje chválu na prostředí, jídlo, aktivity a hlavně na starostlivou péči, které se jí tam dostává. Je nadmíru spokojená a cítí se v bezpečí.

Jediné, co potřebuje, je pozornost svých nejbližších. Pohlazení, objetí a schopnost znovu a znovu naslouchat dávným historkám z jejího mládí…Střídáme se v návštěvách, jak můžeme, a vymýšlíme společné zážitky, i když o nich už druhý den bohužel neví. Na jednu stranu je to smutné, ale na druhou stranu osvobozující. Má svůj svět, nic ji nebolí a špatné zprávy nepřijímá. Ztratila paměť, potřebnou k samostatnému životu, ale raduje se z daného okamžiku. A každý ten krátký okamžik je pro ni důkazem lásky…

Pokud jsme po celý život lásku dostávali, neměli bychom mít problém ji zase vracet. Jsme tak zvaná „sendvičová generace“, a je naší svatou povinností mít v srdci dostatek lásky pro všechny, kterými jsme obloženi. Pro naše děti, vnoučata, partnery i rodiče.

Ostatně, kdy jindy je pro lásku víc důvodů než teď, na jaře…

Hezké vztahy napříč věkovým spektrem vám přeje HŠ.