Téma: Jarní soutěž 2024
Tentokrát vybíral náš prázdninový výlet děda. Pořád říká, že je rodilý Valach, že je na to hrdý, že Valašsko je krásný kraj, a my ho musíme poznat.
Marie Měchurová
O kraji kolem Litoměřic, zvaném taky Zahrada Čech, psal kde kdo. Nedivím se, je to zvláštní kraj. Drsný a krásný. Zemědělský i průmyslový. Dost dlouho mi trvalo, než jsem si tu zvykla. Je mým domovem od ledna 1969. To už je pár desetiletí. Přesto mě stále něčím překvapuje. Mile i nemile.
Tak už je za námi první roční období a s ním i naše jarní soutěžení, které bylo tentokrát na tato témata: Můj seniorský den, Člověk míní, život mění a Fotografie vypráví.
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych řekla, že funguji na sluneční baterie. Zamračený den mi bere veškerou chuť do života, bolí klouby i kuří oko a já mám pocit, že je mi nejmíň stopadesát let.
Ukázkový úvodní text článku
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže díky inkontinenci to válení v posteli prodlužovat nemůžu a na poslední chvíli, už v křeči, pádím na záchod. Super, stihla jsem to.
Ano, důvod k oslavě čehokoliv se vždycky najde. Nejčastější bývají narozeniny a svátky. Většinou to jsou členové našich rodin, dále rodiče partnerů našich dospělých dětí a v neposlední řadě naši přátelé.
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno opravdu nastane a že ten den může, byť třeba s bolestí v kyčli, vůbec prožít.
Ukázkový úvodní text článku
