Téma: prázdniny
Renata Pospiechová
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle, sousedka stála s malým tranzistorovým rádiem na kopci, rádio hrálo příliš hlasitě.
Které to byly? Pro mě ty mezi druhým a třetím ročníkem vysokoškolského studia v roce 1973. Začaly i končily na vodě. Možná si říkáte, co je to za nesmysl. Vodáci tuší a ostatním vysvětlím.
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych pouze doplnila kaleidoskop doby o střípky, které uvízly v paměti jedné skoro třináctileté holky. Střípky, které se čas od času zablýskly v běhu dalších let a byly určitou korekcí při utváření vlastního názoru.
Ráda trávím čas se svými vnoučaty Kubíkem a Adélkou. Možná právě proto, že se mi taková příležitost naskytne jen zřídka. Je to pro mě zajímavé osvěžení nahlédnout do jejich světa a být na chvíli malou součástí jejich života. A zároveň jim nabídnout i střípky ze života svého.
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním červnovém týdnu ztratila škola svůj přísný řád. Přestala strašit zkoušením a vyhrožovat písemkami. Ve třídách bylo plno neobvyklého ruchu a štěbetání. Uklízely se pomůcky a vyměňovaly učebnice.
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a dědečkem v malé vesničce u Příbrami. O těch jsem už ale napsala článek Prázdniny na venkově. Asi od čtvrté třídy se staly součástí mých prázdnin pionýrské tábory. Bohužel.
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy tak to aspoň mně, třináctileté mladší sestře, kolem níž se nemotal kluk žádný, připadalo. Považovala jsem to za velmi nespravedlivé.
Tak nám začaly konečně prázdniny. Babička je zase ve svém živlu a plánuje pro nás prázdninové výlety. Ten první zorganizovala na Borůvkovou horu v Rychlebských horách až na česko-polských hranicích.
