Tělocvičnu obsadily sušené byliny. Na rozložených plachtách dosychaly květy bezu a zaplnily prostor specifickou vůní, která potlačila i pach našich propocených tenisek. O koňské a kozí boky, neoblíbeného cvičebního nářadí, se opíraly pytle nasbíraných kopřiv.

A my? Už jen tak bloumali a netrpělivě čekali na poslední školní den. Ještě přetrpět povinné řeči o  nutnosti větší snahy v příštím roce a pak hurááá! Konečně byly tady! Prázdniny, to nejkouzelnější období pro každého žáčka od první do deváté třídy.

Prázdniny v prvních týdnech sladké po jahodách, voňavé po malinách a červené po třešních. Hřály nás do zad teplým dřevem lávky nad řekou a házely sluneční prasátka na vodní hladinu. Hravými prsty pročesaly posečenou louku jemným vánkem. Ohlušily bouřkovým hřměním a polily nás pořádným cákancem deště. Za odměnu nám pak ukázaly tu nejkrásnější duhu.

Prázdniny, důvěrně znaly všechny naše hry. Stará deka se bez reptání měnila na stan. Byla oponou divadla, nebo kouzelným kobercem z pohádek. Trpělivě poslouchaly naše spory a hádky. Byly svědky sofistikovaného podvůdku při „Černém Petru“ i ztráty kostky na „Člověče, nezlob se.“ 

Tiše sedávaly na parapetu okna v kouzelných srpnových podvečerech. Fandily našim urputným sportovním utkáním. Prádelní šňůra s vyřazenou záclonou se při nich stala sítí na volejbal. Vysazené dveře posloužily jako náhrada stolu na ping pong.

Prázdniny. Pořádaly s námi skvělé výpravy za tou nejlepší zmrzlinou. Chovaly panenky a také hrály fotbal. Těšily nás po bodnutí vosy. Foukaly na naše rozbitá kolena. Chodily do lesa na výpravy za houbami. Večer u ohníčku, trpělivě poslouchaly náš neumělý zpěv. 

Když v sadu spadla první letní jablka, bylo to znamení: Polovina dnů volnosti byla nenávratně pryč. Rána se začala balit do mlhy a večery ochlazovat. Neúprosně se přiblížilo září a s ním návrat k všedním dnům školních povinností.

Milované, jedinečné, skvělé prázdniny! Magické dny. Dva měsíce malých a velkých dobrodružství. Šťastné okamžiky dětství.