Jak se moje strastiplná cesta za stomatologem stala vítěznou aneb Kdo hledá najde

Zdraví

Jak se moje strastiplná cesta za stomatologem stala vítěznou aneb Kdo hledá najde

Datum: 22. 1. 2026

Diskuze: 14

Jak se moje strastiplná cesta za stomatologem stala vítěznou aneb Kdo hledá najde

Ilustrační foto: Freepik

Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní doktorka byla pečlivá, empatická, šikovná, jen o pár let starší než já. Zažily jsme spolu nejednu příjemnou chvíli, já v křesle, ona nade mnou.

Já se do zubní ordinace těším, protože mi tam vždycky pomůžou. Nekecám, to je fakt.

Kladný vztah k stomatologii jsem nabyla už v raném dětství, kdy mě moje maminka brala s sebou, kdykoliv jí měli něco vrtat. Maminka se totiž zubařů hrozně bála, a aby svůj strach překonala, seděla jsem jí vždycky coby malé robě na klíně, a ona tudíž musela být za hrdinku.

Čas nezastavíš… jednoho prosincového dne mi paní doktorka Soňa oznámila, že jde do důchodu. Ordinaci od ní převezme nová mladá paní doktorka a stane se tak v lednu. S ordinací přebírá i klientelu. Rozloučily jsme se spolu a než jsem zavřela dveře od ordinace, podotkla paní doktorka, že ta nová paní doktorka je těhotná, a že čeká dvojčata; mají se narodit někdy v tom lednu. Dvojčata! Vyděsila jsem se, leč paní doktorka mě ujišťovala, že ta nová paní doktorka je prý odhodlaná hned po šestinedělí začít pracovat… houby s octem.

Zkrátím to. Paní doktorka porodila, leč ordinace osiřela na hodně dlouho, což jsem samozřejmě tak nějak předpokládala.

Na jaře mě jednou v noci začal pekelně bolet zub, šestka vlevo dole, co na ní seděla třetím rokem korunka. Já hodně vydržím, ale ta bolest byla nesnesitelná. Hned ráno jsem letěla do ordinace, abych zjistila, že dveře jsou pořád zavřené. Kopla jsem do sebe další prášek a jala se na internetu hledat odbornou pomoc. Zkrátím to… nikde (NIKDE!) mě nechtěli. Občas mi dali naději, že když vydržím do podzimu, nějaké místo se uvolní (patrně až někdo umře). Ani moje pojišťovna mi nepomohla.

Jedna paní doktorka mi dala tip – soukromou kliniku, kde sice platíte, jen tam strčíte nos, ale jsou prý dobří, mají pohotovost a berou pacienty. Nebyl čas na hrdinství. Zavolala jsem na kliniku a vida, hned ten den k večeru prý můžu přijít. Kdo zažil akutní zánět zubu, ten ví, že jsem byla ochotná zaplatit cokoliv, jen aby mi pomohli. Tak jsem se dostala k paní doktorce Terezce. Ta zjistila, že pod korunkou mám zánět jako prase, co už leze do kosti, a i já jsem na rentgenu viděla ne váček, ale cystu. Nevěřili byste, co práce dá odstranit korunku a posléze zub. Zaplatila jsem mnohem víc, než si vydělám za měsíc v divadle. Od té doby jsem se stala vděčnou a pravidelnou pacientkou paní doktorky Terezky. Paní doktorka a její sestřička jsou mladé a je s nimi velká legrace.

Tři roky jsem chodila na soukromou kliniku, až mi jednoho dne paní doktorka prozradila, že si otevře svou ordinaci, a že bude mít smlouvu s pojišťovnami! A tak se i na podzim minulého roku stalo. Měla jsem radost, protože mé úspory za ty tři roky vzaly zasvé.

V malé klinice pracují tři mladé paní doktorky a paní doktorka Terezka je toho šéfkou. Mou ošetřující doktorkou se stala paní doktorka Barborka. Spravila mi kaz, o němž jsem neměla tušení. S paní doktorkou Barborkou a její sestřičkou je taky velká legrace.

Mám zuby v pořádku, až na osmičku. Mé poslední osmičce se kousek ulomil. I rozhodly jsme se, že půjde ven.

Paní doktorka Barborka je droboučká, křehoučká, leč odhodlaná.

„Koukejte na ty ostravský bicáky,“ vykasala si rukáv, když viděla v mých očích pochybnosti o její síle. Koukala jsem na malinký bicáček, ale paní doktorce jsem věřila. Ta to dá, je to drsná ostravská holka, co má za sebou i službu na psychiatrii, kde ošetřovala jinačí kanóny. Abych z toho zásahu vyvázla bez poškození, dva dny před akcí jsem začala brát penicilín. Osmička je totiž v oblasti, která byla před patnácti lety vystavena ozařování.

Když jsem usedla do křesla, paní doktorka se pochlubila, že začala pro jistotu chodit do posilovny, aby si ty bicáky ještě víc zocelila. Co vám budu povídat; osmičku mi vytáhla bravurně a zcela bezbolestně! A ani po návratu domů jsem si nemusela brát prášky na bolest, protože mě vůbec nic nebolelo.

Vždycky jsem poctivě jednou za půl roku chodila na preventivní prohlídku, jenže teď je prevence hrazená jen jednou za rok. Jak se znám, před prázdninami to už nevydržím a půjdu se mrknout na mou paní doktorku Barborku, co kdyby se mi někde objevil kaz. Budu pilně pracovat, abych měla na prevenci. V mém věku je důležité se o sebe starat a udržovat dobré vztahy s doktory.

| Můj příběh | zdraví | zuby

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

14 komentářů

Jan Pražák 24.1.2026 19:56

Zuzi, to bylo hezké čtení o ne vždy tak úplně hezkých věcech:-).

Daniela Lender Chaloupková 23.1.2026 20:39

Zuzko, Tvůj článek přišel jak na objednávku :-)) Loni odešla moje paní zubařka po 38 letech péče o moje tesáky do důchodu, bez náhrady. Navíc u nás v jednom roce skončily zubařky čtyři. Poptávala jsem se ... Jeden nemá smlouvu s pojišťovnami, další podmiňuje registraci kompletní výměnou všech plomb, jiný požaduje "všimné" ještě před registrací ... :-(( Zachránil mne Pan Božský, který mi doporučil soukromou kliniku v Brně. Dnes jsem tam byla na vstupní prohlídce. Paní MUDra vypadá "hodně", sestřička i recepční také, jen budu asi postupně vysypávat korunky z prasátka ... Zuby mám naštěstí v pořádku, klapačky mi nehrozí, ale proč se nenechat vylepšit, když to jde? I v rakvi může člověk vypadat dobře :-))

Martina Růžičková 23.1.2026 20:38

Svým zubům se snažím věnovat co nejlepší péči. Jako malá jsem milovala svou první paní doktorku a vymýšlela si, abychom ji mohli navštívit. Odešla mi ale do důchodu. Pak přišly bohužel špatné zkušenosti s dalšími stomatology. Naštěstí posledních asi dvacet let jsem byla v péči velice šikovného a příjemného zubaře. Je starší než já, takže již ordinuje jen na zkrácený úvazek. Ve zbylých hodinách nyní ordinuje jeho dcera, kterou zjevně vychoval k obrazu svému. :-)

Zuzana Pivcová 22.1.2026 19:29

Mít dobrého a dosažitelného stomatologa je velká výhra. Já jsem nechala tuto výhru, tedy paní doktorku Zarinu, v Praze a tady nikoho nemám. Ale když bude třeba, dojedu do Prahy.

Ingrid Hřebíčková 22.1.2026 18:43

Zuzko děkuji za optimistický článek. Já se sestrou se chováme jako Dušan. Spoléháme na sílu vůle a na svoji imunitu. Já už si ani nepamatuji, kdy jsem byla u zubaře. I když si Míša dala závazek, že si dá zuby dohromady.

Blanka Lazarová 22.1.2026 17:27

Zuzko, konec dobrý, všechno dobré. Dobrý zubař, to je výhra. Můj už je jednou nohou v důchodu. Tak uvidím a zoubkům držím pěsti. :-)

Anna Potůčková 22.1.2026 16:21

Naštěstí co se zubaře týká jsem spokojená. Každý zákrok dělá s citem, jakoby ošetřoval svůj vlastní chrup. Sice občas přeobjednává dohodnutý termín, ale jinak se dá říci, že jsem spokojená. Je to mladý zubař, který má ordinaci hned vedle svého otce, který je také zubař v důchodovém věku.

Dušan Brabec 22.1.2026 15:59

Již 25 let mám na zubaře velký pech. Nejprve středně stará zubařka, kterou pro neschopnost dokonce vyloučili z lékařské komory (a pochopitelně všechny zákroky, které udělala, postupně vzaly za své), pak emigrantka, navrátilkyně z Jihoafrické republiky, která šla jako dravec pouze po penězích, nevystavovala potvrzení, bezdůvodně opakovaně opravovala to, co již udělala, pochopitelně za další peníze atd. atd. - a ještě s manželkou, když žila, jsme šli vše řešit na lékařskou komoru, ale oni tam všichni drží spolu a tak jsme údajně plně neprokázali, co po nás stále chtěli; no a nakonec jsem skončil u Araba, který prokazatelně zanedbal skryté kazy na dvou stoličkách a s nimi bojuji dodnes. A ať přijdu k jakémukoliv zubaři, hned by je jen trhali! A co záchovná stomatologie?!? Prý nejsou dělníci. A o ukrajinských zubních ordinacích a zkušenostmi s jejich do očí bijící drzostí se ani vyjadřovat nebudu, ještě by mne smazali úplně... Takže spoléhám na svoji imunitu a sílu vůle... a zatím už 3. rok to vychází. Ale co bude dál, nevím? A tak z toho důvodu zubaře nemám rád a nevěřím jim!

Dana Straková 22.1.2026 13:41

Děkuji za hezké povídání, ale to jsi Zuzko hledala zubaře v Praze. Jinde je to daleko horší, ale jak píšeš, kdo hledá najde. Také už jsem o tom zde psala...