V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá kratší dobu, něco déle, někdy to jsou jen prchavé okamžiky. Ale i v tom nejlepším období se občas objeví stíny. Proto je těžké některou životní etapu označit jako nejlepší.
Moc ráda vzpomínám na prázdniny v malé vesničce u Příbrami. O těch už jsem ale článek napsala. Prožila jsem krásné roky se svým, loni zesnulým, přítelem. Při přečtení tématu této soutěže se mi nejdříve vybavilo studium na Pedagogické fakultě UK. Tak vám o něm něco napíšu.
Když jsem se musela na konci studia na libeňském gymnáziu rozhodnout, co dál, bylo mi jasné, že chci studovat jazyky. Ruštinu a němčinu. Pomýšlela jsem na filozofickou fakultu. Ovšem maminka se domnívala, že bych se na ni nedostala. I, zvyklá neodmlouvat, jsem ji poslechla. I když jsem věděla, že nechci učit. A nelitovala jsem. Prožila jsem zde krásné čtyři roky. Nevadilo mi ani dojíždění do Brandýsa nad Labem.
Studium jazyků mě naprosto pohltilo. Ne tak disciplíny pedagogické, marxistická filozofie a politická ekonomie. Dodnes cítím to nadšení, s nímž jsem poslouchala vyučující morfologie, syntaxe, lexikologie a fonetiky. Morfologii (zjednodušeně gramatiku) jsem už trochu uměla – jinak by mě na fakultu nepřijali. Ale tolik nového, co jsem se dozvěděla! Z teorie i praxe. A fonetika! Netušila jsem, že něco takového existuje. Naše skupinová učitelka, němčinářka, mi říkala: „Vy pište, to je bez chyby, ale nemluvte, to se nedá poslouchat“. Po roce výuky pod vedením jí a druhého vyučujícího, po mamince Němce, jsem se naučila velmi dobrou výslovnost. Stejně tak v ruštině, na kterou jsme měli mj. rodilého Rusa. Literatura mi tolik nešla. Mám špatnou paměť na příběhy. Přečtu knihu a za pár týdnů nevím, o čem byla. Ale objevila jsem krásu bohaté ruské literatury.
Pracovala jsem na Katedře rusistiky a neslovanských jazyků v Praze jako pomocná vědecká síla. Ruštináři mě často brali s sebou na pivo do blízké hospody.
Na začátku čtvrtého ročníku jsme se museli rozhodnout, o čem budeme psát diplomovou práci. K mému překvapení za mnou přišel obávaný učitel ruské morfologie s nabídkou, jestli bych ji chtěla psát u něho. Někoho potřeboval a nikdo se mu nehlásil. S radostí jsem ji přijala. Téma: Nepočitatelná substantiva a způsoby singularizace. (To je například, že mrkev v češtině se dá počítat na kusy, zatímco морковь v ruštině je hromadná, jako třeba v češtině kamení. Počitatelná je морковка.) Na katedře jsem měla k dispozici knihovnu a psací stroj s ruskou klávesnicí. Celou diplomku jsem napsala v ruštině. Pan docent Oliverius chtěl, abych po absolvování fakulty v tématu dále pokračovala. Bohužel zanedlouho nato ve svých padesáti dvou letech zemřel.
Na fakultě jsem zažívala i jiné radosti. Byli jsme celkem prima studijní kruh. Který se dělil na pražské a kolejáky. Během studia jsme absolvovali několik pobytů v NDR a v SSSR. V NDR jsme byli tři týdny v půvabné Postupimi. Jeden z našich výletů byl do Berlína. Zde jsme navštívili mj. Pergamonmuseum. Krása antických památek na mě hluboce zapůsobila. V SSSR jsme bydleli tři týdny v Moskvě a týden v Leningradu. Vystáli jsme frontu do mauzolea na Lenina. Obdivovali jsme obrazy v Treťjakovské galerii. Navštívili jsme historický Suzdal a Zagorsk. V Leningradu na mě zapůsobil Piskarjovský památný hřbitov s muzeem blokády, v němž k vystaveným fotografiím z obléhání města zněla Šostakovičova Leningradská symfonie. Moc se mi líbila Petropavlovská pevnost a Admiralita. Úžasná je Ermitáž a Petrodvorce poblíž města.
Kurz branné výchovy jsme absolvovali ve Starých Splavech u Máchova jezera. Nezapomenutelnými zážitky pro mě byly sešup na kole z Bezdězu a projížďka na loďce po jezeře.
O prázdninách jsem jezdila s kamarádkou na tábory s výukou ruštiny – do Tábora a na Doubravku u Chotěboře. Učily jsme dvě hodiny dopoledne a hodinu odpoledne – formou hry. Jinak jsme měly volno. Hodně jsme se naučily od rodilých mluvčích.
Po ukončení studia jsem přijala nabídku práce v Ústavu sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství, který byl součástí fakulty. Na fakultě jsem zůstala až do odchodu do důchodu. Pouze ústav změnil několikrát své zaměření a název.
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Věra Ježková
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
