Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V novém perfektně padnoucím obleku kráčím do školy. Na ten mi dal peníze dědeček, mistr kolářský, když na trhu zpeněžil své řemeslné výrobky.
Třída je vyzdobená. Už na mě čekají. Bojím se, nebojím? Mám respekt, protože jsem tomu moc nedal. Na trojky, ale umím. Čekám jen, že to bude lepší. Stojím před komisí a tahám otázky. Z češtiny i ruštiny mám romantismus. Má duše ho tehdy byla plná. Chvíli lapám po dechu. Nakloní se ke mně mladá profesorka Adamczyková, která pro nás tehdy byla sexy bohyně: „Víš, romantismus jsou i Ty Tvé dlouhé vlasy.“ Měl jsem je tehdy do půli zad. U nás v Přerově mi je kluci záviděli. K maturitě se museli ostříhat. Vedoucí tajemník Severomoravského kraje neostalinista Miroslav Mamula to nestrpěl. Máchu i Puškina se mi z vědomí podařilo vydolovat. Svatý týden jsme strávili po pardubických hospodách a dopoledne jsme vyspávali.
Naše škola se tehdy jmenovala Střední průmyslová škola potravinářské technologie v Pardubicích. Učili nás tam mlynářskému, pekařskému a cukrářskému řemeslu. Měli jsme i školní prodejnu, kde stála fronta na výrobky až ven. Někdy se peklo podle receptů ještě z Rakouska-Uherska. Učitel odborného výcviku Krkoška byl mistr světa v cukrářském oboru. Maturitu jsem zvládl, ale ozval se mi žaludek. V dílnách jsem uzmul dobře vypečené rohlíky a utíkal jsem na poštu podat telegram rodičům, že to mám za sebou. Zpátky jsem se stavil pro vlašský salát. Ti starší ví, že nejlepší byl v mléčném baru. Za 20 dkg 3,20 Kč. Sedím naproti školy v parku na lavičce a pozdně snídám. Jsem na začátku abecedy, tak čekám na další. Pak vyrážíme do „Žáby“ a sedíme tam, až nás večer vyhodí.
Naposled jsme měli sraz před 10 lety. Holky to již nechtějí organizovat. Je to nevděčná práce. Zajistíte nocleh a týden předem se někteří omluví. Také kontakty již nebyly za tu dobu platné. Jsme z celé ČR. Jediná průmyslovka tohoto oboru. Jako inspektor jsem jejich aktuální bydliště a spojení vyčenichal. Domluvil jsem také prohlídku naší školy. Co se změnilo a co jsme poznali. Provázela nás profesorka Kovaříková, která maturovala 3 roky po nás a ve škole ještě v důchodu učí. Hlavně nás zaujal školní mlýn, který je dnes technická památka (viz ilustrační foto). Chtěli ho vybourat, ale památkáři to nedovolili. Také prohlídkou mikrobiologických, analytických a fyzikálních laboratoří jsme si připomněli, jak jsme zde kdysi míchali roztoky.
Vzpomínali jsme na školní léta v útulném menším hotelu obklopeném lesoparkem. Je toho moc, co jsme si připomněli. To víte, byli to nejkrásnější bezstarostná léta v našich životech. Byli jsme mladincí, nezkušení, tam jsme začali ochutnávat život. Vznikaly první lásky, první setkání s alkoholem a další. K maturitě se nás dostalo 29 studentů. Z toho se nás setkalo 15. Bohužel 9 již je po smrti. Někteří se omluvili a některé jsem nenašel. Co mě, ale překvapilo? My sedmdesátníci máme ještě naživu 7 našich kantorů!!! Samozřejmě, že to jsou dnes devadesátiletí a více let staří muži a ženy.
Moc jsme si to užili. Na sociálních sítích jsem četl, že na srazech se spolužáci vychloubají. Čeho dosáhli, jak jsou bohatí, kde všude byli a jak se jim daří. Některé prý to tak otráví, že na srazy přestávají jezdit. U nás to nebylo. Ani o dětech a vnoučatech nebyla řeč. Spíše jsme rozebírali společné zážitky, kterým jsme se po letech upřímně zasmáli. Navrhl jsem setkání po 2 letech, protože nás ubývá. Je mezi námi jeden velmi bohatý člověk, který má podniky až v Číně. Pozval nás příště na svůj statek. Takže nás to nebude tolik stát.
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
Zuzana Zajícová
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
