Větší část svého profesního života jsem strávil jako státní zaměstnanec v orgánu státního dozoru nad potravinami. Samozřejmě je to represivní organizace, která má za úkol především ochránit své občany před zdravotně závadnými a nekvalitními výrobky, před klamáním spotřebitele, falšováním, aby se dodržovala hygiena při výrobě a prodeji potravin a další. Za protiprávní jednání dává pokuty, opatření, zákazy, nařizuje zničení nebezpečných potravin a jiné. Někteří lidé si dávají otázku, zda je to nutné. Podle mých dlouholetých zkušeností je potřeba spotřebitele chránit. Sám jsem zakázal mnoho jedovatých potravin, šetřil klamání, falšování a další nedostatky.

Každý inspektor měl přidělený určitý obor ve výrobě potravin, mimoto kontroloval ještě prodejny, obchodní řetězce, restaurace, trhy, ochranné známky, země původu, dotace a další, co souviselo s potravinami. Já byl zařazen ve funkci vrchní inspektor přes mlýnské výrobky, obilniny, luštěniny, sójové výrobky a těstoviny v působnosti celého státu. Proč? Jsem odborník. Mám v těchto oborech odborné vzdělání a 21 let jsem působil v různých funkcích ve výrobě uvedených potravin. Řešil jsem i úsměvné věci. Pan ministr zemědělství nevěděl, co je potravinářské obilí. Ústřední ředitel to nařídil mě, ať mu vypracuji odpověď. Dnes je ministrem tohoto resortu učitel. Jak je vidět, politici jsou odborníci na všechno. Také jsem plánoval tematické kontroly napříč Českou republiku. Třeba kontrolu mykotoxinů (přírodní jedy) v mouce a další.

V rámci plánovaných kontrol jedu navštívit jeden mlýn v Moravskoslezském kraji, který kromě výroby celozrnných mouk se ještě zabývá výrobou extrudovaných potravin. Jsou to výrobky, kde se mechanickým působením, tlakem, teplem upravují především obilniny v zařízení zvaný extrudér. Následkem toho se u dané potraviny zvyšuje nutriční hodnota, má lepší stravitelnost a vyšší biologickou využitelnost. V rámci kontroly jsem se zaměřil na označování těchto výrobků. Zda je to v souladu s platnou legislativou. Zjistil jsem, že extrudovaný výrobek je nesprávně označen jako: „Křehký chléb“. S chlebem to nemá nic společného. Chléb je totiž pekařský výrobek kypřený kvasem, popřípadě droždím, ve tvaru veky, bochníku nebo formový s výjimkou netradičních druhů chleba, o hmotnosti nejméně 400 g s výjimkou krájeného chleba a netradičních druhů chleba.

Sděluji majiteli mlýna: „Tento extrudovaný výrobek máte nesprávně označený. To není chléb, jak má v názvu uvedeno. Musím vám obaly zakázat, nesplnil jste povinnosti provozovatele potravinářského podniku a tím porušil ustanovení zákona o potravinách.“ „Pane inspektore to je velký průšvih, já mám ve skladu obaly za 3 miliony“. „Zkuste se objednat u našeho ředitele úřadu a nějak to řešit“. Stalo se. Sedím u ředitele s náměstkem pro kontrolu a panem jednatelem společnosti. Podnikatel uvedl, že do tří let všechny obaly na skladě spotřebuje. Ústně dostal slíbeno, že do té doby u výše uvedeného výrobku nebudu označování kontrolovat. Samozřejmě, pokud si na to někdo nebude stěžovat.  Myslím si, že to naše rozhodnutí nebylo správné, ale nechtěli jsme malého podnikatele tímto zlikvidovat.

Uplynuly 3 roky, kdy jsem značení tohoto výrobku nehodnotil. Po uplynutí této doby přijdu k němu na kontrolu a zjistil jsem, že výše uvedený extrudovaný výrobek má stále závadné značení. Musel jsem konat. Obaly jsem zakázal. V protokolu popsal přestupek a jako protiprávní jednání podal návrh na pokutu ve správním řízení. Po jeho zahájení si mě zavolal náš ředitel oblastního inspektorátu. „Jindro, pan majitel se rozjel do Brna za ústředním ředitelem a obvinil Tě, že jsi požadoval na něm úplatek. Zítra jsem předvolán k ústřednímu řediteli do Brna, budeme to řešit.“ Ještě to majiteli mlýna nestačilo, aby se mi pomstil, tak podal ještě stížnost na ministerstvo zemědělství. Ředitel mi povídá: „Budeš se soudit Jindro? „Nebudu". Vedení mě důvěřovalo a podrželo.

Tak si představte, jaké stvůry jsou mezi námi. Já mu poradím, jak ušetřit tři miliony a on mě nařkne s přijímání úplatku, protože nesplnil, co měl a měl za to nést důsledky. Od té doby tam chodí na kontrolu kolega. Proč? Řekl jsem řediteli, pokud tam půjdu já, tak mu rozbiju hubu, i když mě vyhodí. Neměl bych s ním soucit, i když vím, že v té době onemocněl rakovinou.