Štramberk je město v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji, poblíž Kopřivnice. Leží na svazích Zámeckého kopce, Kotouče a Bílé hory v Libtínských vrších v předhůři Beskyd. Žije zde přibližně 3 500 obyvatel.

Vyjeli jsme ve středu 30. července vlakem před devátou ráno z vlakového nádraží v Holešově směr Valašské Meziříčí. Tam už na nás čekal další vlak do Veřovic, a po dalším přestupu jsme asi v deset hodin byli ve Štramberku. Před konečnou stanicí jsme z vlaku viděli opravdu veliký vápencový lom Kamenárka. Následně jsme si ho mohli prohlédnout i seshora. První naše kroky ale vedli k významné přírodní památce -  krasové jeskyni Šipka. Tato jeskyně je světově známá díky objevu spodní čelisti neandrtálského dítěte v roce 1880. Leží ve výšce 445 metrů, portál jeskyně má šířku 8 metrů a je vysoký 3,8 metrů. Od jeskyně je moc hezký pohled na město Štramberk, hrad a Štramberskou trúbu.

Po prohlídce jeskyně jsme pokračovali do lesního porostu nad jeskyní na kopci Kotouč, do tzv. Národního sadu. Je to unikátní soubor pomníků a soch na neodtěžené části kopce. Vede tudy naučná stezka na vyhlídku a na zajímavý pohled na vápencový lom, který byl založen v roce 1881 firmou bratří Guttmannů z Vídně. Brzy po založení se stal nejrozsáhlejším lomem v celém Rakousku-Uhersku. Potom jsme po zelené značce sestoupili do centra města. Dostali jsme se na šikmé náměstí s hezkými domy a kostelem sv. Jana Nepomuckého. Po občerstvení, prohlídce náměstí a nezbytného zakoupení vyhlášených pečených Štramberských uší, jsme se vyšplihali po prudkých schodech na starý hrad s válcovou věží zvanou Trúba, která měří 40 metrů. Vyhlídky na město a okolí byly úchvatné. 

Nás ale ještě čekala cesta do města Kopřivnice přes kopec Bílá hora, kde je v nadmořské výšce 557 metrů postavená šroubovitá zelená rozhledna. Je prý sedmá nejkrásnější v České republice. Vede na ní 136 schodů, a pohledy z ní na Beskydy jsou moc krásné. Viděli jsme i Lysou horu, Radhošť a Velký Javorník. Po vydechnutí jsme pokračovali do města Kopřivnice na zpáteční vlak. Po cestě jsme ještě minuli vápencový skalní útes - Váňův kámen. O Vánově kameni koluje pověst, že ho čerti upustili při přeletu nad Bílou horou. Nepřehlédnutelná vápencová skála je od 19. století pojmenovaná po sedlákovi, na jehož pozemku se nacházela. Mohli jsme pozorovat, jak ho zrovna zdolala jedna odvážná horolezkyně. Přírodní památka je vysoká 15 m, a je na ní jedenáct cvičných horolezeckých cest. 

Víděli jsme toho za ten jeden letní den opravdu hodně, a v nohách jsme měli 8 kilometrů. 

S využitím informací: Wikipedie a portál Kudy z nudy