Do Javorníku ve Slezsku jsme po čtyřhodinové jízdě vlakem a po náhradním autobusovém spojení, docestovali přesně v pravé poledne. Po známé trase z nádraží okolo zajímavých staveb jsme vystoupali do zahrady zámku. Předpověď počasí byla přímo hrozivá - "Velký pás bouřek a lijáků přejde přes celou Moravu a bude postupovat dál na východ".  Na severu u hranic s Polskem krásně hřálo sluníčko, a po dešti nebylo ani památky. 

Zavzpomínali jsme si, jak jsme před rokem zdolali Borůvkovou horu, která leží asi deset km od Javorníku. Letos jsme měli v plánu navštívit tajemné Račí údolí s nádhernou dřevěnou budovou Tančírnou. Z náměstí k ní vedla asfaltová cesta dlouhá 3,5 km. Ta ale vůbec nezapadala do našich plánů. 

Po výborném oroseném půllitru Plzeňské dvanáctky v kavárničce na hradě jsme se vydali po červené značce ,vstříc novým zážitkům v krásné přírodě Rychlebských hor. 

Prošli jsme zámeckou zahradou a dlouhou kaštanovou alejí jsme po 1,5 km uviděli naši první zastávku - Kapli sv. Antoníčka z Padovy. Druhým plánovaným místem byl Rychlebský hrad. Cestou k němu jsme si připadali, že jsme na světě úplně sami, jen my dva. Nikde ani živáčka. Pečlivě jsme sledovali naši červenou značku, protože jsme byli, v pro nás neznámé, divoké krajině.

Na Rychlebském hradě bylo ale živo. Zrovna tam dorazila z jiné strany početná skupina turistů i s malými dětmi. Z Hradu byly krásné výhledy do okolí a pod námi do hlubokého Račího údolí. A tam jsme museli sestoupit, tam byl konec našeho putování, které jsme si na ten sobotní den naplánovali. Navíc jsme měli u jedné vyhlášené restaurace v malé chatičce objednaný nocleh. 

Sešup dolů byl hodně náročný, klouby dostaly pořádně zabrat. Opačným směrem bych to rozhodně nechtěla absolvovat, natož při dešti. To by bylo o život. Při sestupu jsme ještě narazili na Vyhlídku - Čertovy kazatelny, ze které byly další nezapomenutelné rozhledy. Když jsme konečně sestoupali z lesa do údolí, čekal nás nádherný pohled na přímo mystickou stavbu Tančírnu. Stáli jsme přímo před ní v úžasu, a nevěřili jsme vlastním očím. Kde se tam ta krásná stavba vzala?

Tento zážitek byl ještě umocněn tím, že v sále budovy a venku pod slunečníky se konala svatba. Po přilehlém parku pobíhaly malé družičky, které vypadaly jako víly, a nástrojení svatebčané dodávali tomu místu zvláštní kouzlo. 

Asi 200 m od Tančírny se nechází Penzion Račí údolí a chatky, kam směřovaly naše poslední kroky. Protože všechny pokoje obsadili svatebčané, vrátili jsme se ve vzpomínkách do dob pionýrských táborů, a unavení, po osvěžující sprše, jsme ulehli na postele v jedné malé chatce.  Na snídani jsme měli objednanou pořádnou hostinu z regionálních potravin. A ta opravdu stála za to. Nikam jsme nespěchali, tak jsme si v klidu dopřávali. 

Čekala nás už jen cesta zpátky. Na tu ze soboty by nás nikdo nedostal, zbývala jen ta po málo frekventované asfaltce dlouhá 3,5 km. V noci pořádně popršelo a ráno ještě trošku mrholilo. Po cestě jsem si ještě pofotila hezkou přírodu a nějaká zvířátka. V Javorníku nedaleko nádraží jsme si prohlédli opravený památný kostel sv. Kříže z roku 1290. V pravé poledne jsme se vydali na cestu zpět k domovu, napřed autobusem a potom rychlíkem přes Olomouc do Hulína. Tam jsme přesedli na místní lokálku. V 16 hodin už nás doma přivítali naši uražení kocouři. 

TANČÍRNA V RAČÍM ÚDOLÍ - PERLA RYCHLEBSKÝCH HOR

Secesní tančírnu, sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg Kopp v letech 1906-1907, a to na místě zubourané parní pily. Zděné přízemí se samostatným vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části. V severní části přízemí byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravní místnost. V jižní části se nacházela zásobovací komora a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto ani na sociální zařízení a dokonce ani na výtah. Okolí malebného místa zkrášloval parčík se skalkami, rododendrony, okrasnými dřevinami a stylovým venkovním posezením. Hlavní prostor tančírny je tvořen velkým tanečním sálem, který je zázemím pro konccerty, autorská čtení, taneční vystoupení, workshopy, svatby apod. Spodní část budovy tvoří salónek, kavárna a inforační centrum.

Zdroj informací: portál Kudy z nudy