Ke konci 60. let minulého století už byla strojírenská základna OKD sestěhována a koncentrována do nově postavených objektů. Modernizované a lepší pracovní prostředí, ale s podstatnou vadou.
Střecha výrobní haly byla prosklenou části situována k jihu, což neposkytovalo ani kousek stínu. Pracovníci byli v pozici nebohé kytičky zavřené pod sklem pařeniště. To vyvolalo potřebu dodatečného zastínění, ale to bylo možné jen v nepatrné míře. V létě tak všichni trpěli vedrem a přímým dopadem slunečních paprsků.
Normalizační racionalizátoři nešetřili aktivitami. Ke karuselovému soustruhu přidali jeden malý univerzální. Že během delšího strojního času by karuselář mohl ještě něco dělat na tom malém. Pochopitelně, oni vědomí si zodpovědnosti za velký a drahý obrobek, ten malý soustruh prostě ignorovali. Stál tam nevyužitý, ale mohl posloužil jako záložní, v případě poruchy jiného stroje.
Zrovna toto postihlo mladou ženu po absolvování závěrečné učňovské zkoušky. Provdat se ještě nestihla a o svém budoucím osudu měla jinou představu než vracet se domů s těžko odstranitelnou špínou a polámanými nehty. A v té sluneční výhni ještě odporně propocená. Přesto, na rozdíl od jiných, snažila se v úkolové mzdě aspoň něco vydělat. Tak byla přesunuta pracovat na ten stroj u karuselu.
Karuselář, schopný mladý muž kontroloval upnutí nového obrobku. Oděn byl v obnošené jednodílné kombinéze, které se dříve fasovaly, ale nebyly praktické. V horké dny je muži měli do pasu rozepnuté. To způsobilo, že otáčející se stůl zachytil volný okraj a tahal. Ozval se zvuk trhané látky, karuselář úlekem vykřikl, opřel se o rám a druhou rukou stiskl stop tlačítko. Stroj se zastavil a on si s úlevou oddechl.
Lekla se i ta mladá žena a ztuhla s vytřeštěnýma očima. Viděla nebezpečnou situaci, ale též před sebou muže s rádiovkou na hlavě a dále oblečeného jen v ponožkách v pracovních botách. Jeho kombinéza včetně trenýrek byla namotána na tom obrobku!
Jako první zareagoval ten karuselář. „Co hledíš, ty jsi ještě neviděla chlapa?“ Viděla? Určitě už viděla chlapa, ale ne v takové situaci a teď tu stála v šoku a zmatená. A on pokračoval. „Prosím, podej mi něco, ať tu nestojím nahatý, třeba tvoji blůzu mi půjč.“
Teď už reagovala i ona. Pohledem přelétla okolí a když nic vhodného neviděla, sundala a podala mu svoji blůzu. V tom zmatku si jaksi neuvědomila, že ona pod tou blůzou také už nic víc nemá.
A pak zase civěl on. A ona na něj s nechápavým výrazem, proč nereaguje a tu blůzu si nevezme. Tak tam stáli, hleděli na sebe, až upoutali pozornost okolí. Starší paní zrovna vedle se pohybující odvázala svůj šátek s hlavy a podala jej té ženě se slovy: „Tady máš, uvaž si to!“ „Chválím tě, že pomůžeš, ale pamatuj také na sebe!“
Tak blůza a šátek přispěly k zachování důstojnosti aktérů. Jak se potom ti dva popasovali s nastalou situací, to nikdo už neřešil. Prostě nějak to zvládli, nikomu to nestálo za komentář. Ale samotná událost, ta v paměti je zapsána výrazným písmem a hned tak nevymizí. Při školení o bezpečnosti práce pak byla přidávána jako názorný příklad možného nebezpečí. Sice s dobrým koncem, ale podruhé, že už tak být nemusí.
Pošlete odkaz na tento článek
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %