Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím, pokud jsou vaše ambice vyšší, než je hodnota vašeho IQ i EQ dohromady?
Dům ve tvaru jahody, úspěšná ekologická firma na zpracování lidských výkalů nebo láskyplná vzpomínka? Miliony truchlících followers na sociálních sítích? Motivační citát?
Jako dítě jsem milovala hřbitovy. Hroby jsem považovala za malé útulné domky se zahrádkami. S babičkou jsem byla zvyklá chodit po květinové a zeleninové zahrádce i ovocné zahradě, které měla u domu místo procházek. Nejezdila se mnou na výlety k moři ani na hory. Její život byla práce okolo domu, zahrady a péče o dobytek a domácí zvířata. A nejbližší lidé se především museli nakrmit, ošatit. Pro babičku byl útěchou kostelíček, jak o něm hezky mluvila. A mým největším potěšením zase bylo, když měla babička čas mi číst, nebo si se mnou povídat. A za takzvané výlety se považovaly především návštěvy příbuzných. Živých i mrtvých. A protože byl hřbitov skoro součástí kostela, bylo to skoro poutní i návštěvní místo v jednom. Ale především plné úcty, kterou mu jako přidanou hodnotu dala moje babička. Prohlížela se úprava hrobu, výběr květin i výzdoba. Ale především se vyprávěly příběhy o lidech z fotografií na hrobech.
Jen k výstavním velikým hrobkám, které se tvářily jako chladné vily oddělené řetězy od ostatních hrobů, jsem neměla důvěru. Chyběly mi u nich malé zahrádky i fotografie. A pouhá jména, ač vyvedena zlatým písmem s kudrlinkami na drahém kameni, nepodněcovala příliš mou fantazii. To spíš bílí holoubci sedící na vysokém bílém náhrobku. Jeden z nich se se svěšenou hlavičkou skláněl bolestí nad fotkou děťátka s dudlíkem v puse v porcelánovém rámečku. Ten jsem měla nejraději.
Babička mi totiž tvrdila, že dětská duše je čistá. A když zemře malé dítě, přiletí si pro jeho dušičku andělíčci a odnesou ji rovnou do nebe. Starý člověk už má duši zatíženou prožitým životem, a proto mu na pomoc přichází zemřelí příbuzní. Aby se z něj nestal bloudící duch a nehledal marně cestu na onen svět nebo nestrašil živé lidi. Můj oblíbený český fotograf, grafik a buddhista František Drtikol zase říkal: až umřu, nikde mě nehledejte. Budu všude a ve všem.
A jak je to s odkazem mého táty?
Zemřel letos začátkem ledna v nedožitých osmdesáti letech. Žil a zemřel přesně v duchu generací narozené během válečných let a jejich životního přesvědčení: “Bojuj!” Posledních deset let života musel zápasit s rakovinou i s nemocí srdce. Tátovou radostí byl tanec a zpěv moravských písniček. Teď už táto bojovat není potřeba. Zpívej a tancuj, tancuj, vykrůcaj!
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Oldřich Čepelka
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
