Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v té době nemluví. Výklady obchodů na našem malém náměstí jsou krásně ozdobené a lákají kolemjdoucí k vánočním nákupům.
Kolem všech těch krás prochází malé dítě, kterým jsem tenkrát byla, a držíc se maminky za ruku míří do obchodu nejkrásnějšího, do sklo-porcelánu, který v té době byl ve velkém domě naproti polikliniky a jen malý kousek od domu malířky paní Knězkové a našeho náměstí. Obchod to je nejkrásnější, protože v něm pracuje moje maminka a tam kde je maminka, tam je přece nejkrásněji.
A já, to malinké dítě, svýma rozzářenýma očima obdivuji všechnu tu nádheru, která se tam nachází. Talířky, hrnečky, skleničky, sošky, vše naleštěné a krásné. Uprostřed obchodu stojí kulatý stůl, na který maminka a paní vedoucí Krezková aranžují vánoční zboží, aby se všichni podívali, jak krásný porcelán a skleničky tady prodávají.
Do obchodu vcházejí usměvaví lidé, nakupují dárky pod stromeček, maminka a paní vedoucí jim každý dárek pečlivě balí do vánočního papíru, přidávají úsměv a přání k Vánocům. Za okny se pomalu stmívá, paní vedoucí s rachotem stáhne plechovou roletu, zhasnou se všechna světla a já a maminka, které se pevně držím za ruku, odcházíme domů.
Cesta to však není veselá, ta usměvavá maminka najednou ztrácí úsměv a do tváří se jí vepíše starost. Starost o mého tatínka, který, byť mu je pouhých 30 let, leží v nemocnici. A všichni ti dospělí, kteří kolem mne vytváří bariéru bezstarostného dětství, jíž ví, že je to zlé. Já však poskakuji, raduji se z prvního sněhu a těším se na Vánoce. V ruce držím manšestrového pejska, který sice voní nemocniční desinfekcí, protože jsem jej dostala při jedné návštěvě od zdravotní sestřičky, ale já ho mám přece tak ráda. Je sice manšestrový a pruhovaný, ale to přece vůbec nevadí. Připomíná mi mého tatínka, který v té nemocnici leží, a my za ním s maminkou každý týden jezdíme na návštěvy.
Čas v prosinci pomalu plyne, lidé mají dárky nakoupeny, zabaleny, obchod se sklem a porcelánem je zavřený, maminka vaří večeři a já se jako každé malé dítě těším, co bude pod stromečkem a jestli na mne ten Ježíšek nezapomene. Vždyť on přece ví, že si přeji pohádkovou knížku a panenku.
A až s odstupem času přicházím na to, že jsem tenkrát, na Vánoce v roce 1966, dostala ten nejkrásnější dárek, co jsem si kdy mohla přát. Tatínka, kterého tenkrát z nemocnice pustili domů, aby je mohl prožít s námi. Byly to naše poslední společné.
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Vánoce se nezadržitelně blíží a u nás by se neobešly bez…
Každý se těší na Vánoce. Já taky, přestože vím, že to bude stejný.…
Možná ho ještě překoná něco, třeba to, co najdu pod vánočním…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
