Když jsem ještě byla předpuberťák, hrozně jsme Eurovizi prožívali. Mluvilo se o ní všude. V rádiu se hned písničky hrály. A my si je prozpěvovali i za železnou oponou. Byla jsem doslova uchvácená bosonohou Sandy Shaw nebo romantickou Gigliolou Cinquetti. Nel blu dipinto di blu (Volare) Domenika Modugna dodnes známe všichni, i když byla tahle píseň v roce 1958 na Eurovizi až třetí. To mi byly čtyři! Do Uda Jürgense jsem se zamilovala ve dvanácti. Když mi bylo dvacet, přišlo Waterloo a ABBA. Ruslana se v mém životě zjevila v roce 2004. Její Wild Dances hned okouzlily mé folklorně-historicky naladěné polovecké srdce. A pak to začalo jít z kopce. Přišli LORDI z Finska a už to jelo...

Dodnes doufám, že přijde song běžného typu. Bez bizáru a šílených outfitů. Zatím jsem se nedočkala, ale na druhou stranu se každoročně nesmírně pobavim a dosyta nasměju. A žasnu, co všechno je možné. 

Letos jsem zvládla všechny tři večery ze švýcarské Basileje. Dvě semifinále a finále 69. ročníku. Byl to záhul, to vám povím. Některá vystoupení byla až tristní.  Nejen co se týkalo zpěvu. Že si někdo do soutěže přivede manželku v onkologické léčbě, všem to řekne a ona s ním ještě v závěru zapěje, mi úsměv z tváře  dokonale vymazalo. Naštěstí tenhle trapný slovinský pokus o pozornost do finále nepostoupil. Snad budou příští rok mimo dětí, zvířat a politických projevů v Eurosongu zakázáni i nemocní rodinní příslušníci. 

Český soutěžící Adonxs, co se narodil na Slovensku, do finále neprošel. Upřímně řečeno po jeho vystoupení  rozhodnutí lidu naprosto chápu. Obdobně loni vypadla naše zpěvačka Aiko, kterou si vůbec nepamatuju, ač jsem ji určitě viděla. Bohužel se letos vrátila jako moderátorka finálového večera. Jestli tedy zpívá,  jak mluví, nedivím se, že ji finále nechtělo. Projev prošpikovaný hlasovými trylky byl místy až nesnesitelný.  Měla by se především naučit mluvit.

Zato se mi líbily vtipné švýcarské moderatorky. Mimo jiné si střihly špičkovou vyplňovací písničku Made in Switzerland, kde představily nejslavnějši švýcarské vynálezy.  Že je jedním z nich i lis na česnek jsem fakt nevěděla!

Soutěžní bizár se letos zase konal. Šílené kostýmy a účesy taky.  Ukrajinský zpěvák v růžovém měl hlavu jak Ivánek z Mrazika. Polská zpěvačka Justyna se pokusila o klon Cher a používala údajně prastará slovanská zaklínadla v divém zpěvu a zmítavém tanci. Navíc měla rekord v nejdelší pauze mezi vystoupeními v Eurosongu. 30 let! Proto ten cherovský pokus. Na 52 ale fakt nevypadala, to musím uznat. Španělsko, které za mého dětství produkovalo hit za hitem, se taky zatím ode dna neodrazilo. Nasadilo ordinérní zpívalku Melody ve sporém oděvu a rádoby sexy tancem. Děs.

Estonsko přišlo se zpěvákem ruského původu s anglickym jménem a písní v italštině. O espressu macchiatu. Šílená odrhovačka, ale pěvec tančil líp než Forrest Gump s Elvisem dohromady. Jeho pohyby byly natolik originální, že jsem ho skoro vzala na milost. Za Švédsko zpívali původem Finové ulítlý song o sauně.  Docela se mi líbil.  Prezentace vtipná a radostná. 

Za Itálii přišli dva s nádhernou písni. Opravdu. Krásně zpívali, ale dívat se na ně nedalo. Hlavní zpěvák vypadal, že má škrkavky, TBC a k tomu všemu i anorexii. Měl ale hezký hlas a vystřídal celkem osm hudebních nástrojů.  Jenže se oděl v příšerný kabátec s vydutými rameny směrem nahoru, nazul středověké kamaše a nabílil si obličej. Silně mi připomínal Mrtvou nevěstu Tima Burtona. Jeho druh měl zase účes typu "vybouchly nám kamna". Vlasy mu stály celou dobu dupkom vzhůru. Horor. Ale píseň se mi zdála tak dobrá, že jsem se rozhodla zapomenout, jak oba vypadají.

Pastvou pro oko byla úderka sličných folklorních Lotyšek v originálních kostýmech s libivým songem, který mi zněl jako zaříkadlo. Líbily se mi. Zpivat uměly vážně dobře. Portugalci z Madeiry tesknící po domově mi přišli nudní. Litevci pějící o depresi byli depresivní. Islandští bratři vsadili na už léta obehrané duc-duc. Dánská zpěvačka z Faerských ostrovů oplývala značně plnými tvary a stejně se svlékla. Malta taktéž. Od doby kdy Eurosong vyhrála macatá zástupkyně Izraele Netta, se podobné pokusy každoročně opakují. Stejně jako kombinace operního zpěvu a popu. Loni s takovým mišmašem vyhrál švýcarský Nemo, letos s tím přišel nejen rakouský JJ filipínského původu, ale i norský zpěvák, co je po mámě Španěl. Jejich kvílení mě až znechutilo. To jsem ovšem ještě nevěděla, co mě v hlasováni čeká.

Na polonahotu nevsadily jenom ženský. Arménský zástupce rovnou přiběhl nahoře bez, ale záhadně tu a tam ušpiněný. Měl to udělané tak blbě,  že na dálku vypadal jak z oné reklamy, kde se chlupatý chlap připlete mezi ovce a je částečně oholen. Soutěžní kousek Survivor byl navíc těžce okopírovaný od originálu.

Finská zpěvačka do toho řádně třískla. Oděna do latexu opakovaně řvala "Ich komme", což byl I název kontroverzní písně. Ač jsem životem protřelá, chvilkama jsem při jejích pózách nevěděla kam s očima. Zoufalý pokus o Like a Virgin lehce rozpoznatelný. Mikrofonová tyč a ohňové trysky z trubek veškeré dvojsmysly jistily. Jediné čím jsem se opravdu bavila, bylo zoufalé kroužení moderátorú kolem nahozeného pornotématu a potažmo i názvu písně. 

Některé země se rozhodly nepřehánet. Švýcarsko se opřelo jen o o dobrý zpěv normální skromně vypadající slečny. Nizozemí vsadilo na zpěváka pocházejiciho z Konga s nádherným sametovým hlasem a francouzštinou. Izraelská zpěvačka měla sice rekvizitu - cosi jako skleněnou Babylonskou věž - ale k tomu i dobrou píseň v několika jazycích. Ta se mi líbila snad ze všech nejvíc. Když teda nepočítám tu Itálii.

Za Německo soutěžili rakouští sourozenci s kořeny v Rumunsku a Maďarsku. Vůbec bych se nedivila, kdyby vyhráli.  Měli švih.  Líbila se mi Francouzka, na kterou se sypal písek. Zpívala dobře. Řekyně docela ušla, ale trochu mě otrávilo, že  i ona použila bleskový převlek. Ten fakt frčel. Cca pět frekventantů na něj zase vsadilo. Vždyť už je to tak profláknutý....!

Aby byl čas na hlasování, prezentoval se i loňský švýcarský vítěz Nemo s novým hitem. Jeho outfit byl jak z pohádky o chytré horákyni. Oblečená,  neoblečená... Materiál jeho modelu se ale spíš podobal hedvábné punčoše s dírami. Na hlavě měl paruku ve stylu palcéřík. Nu,  je nebinárni, tak to musíme pochopit...

Když došlo na hlasování odborných porot, zírala jsem. Od samého počátku se Rakousko drželo na špici.  Poloopera s filipínskými kořeny. Zdatně ho stíhali ti, kteří mou kritikou prošli - Itálie, Francie, Švýcarsko, Švédsko, Izrael - ale bohužel i estonské espresso. Doufala jsem v hlas lidu. Houby. Jednu chvíli to sice vypadalo, že by mohl vyhrát Izrael, ale nakonec zvítězilo Rakousko.

Cenu předával Nemo. Stále ve svém přiléhavém rozervaném modelu. V plném osvětlení vynikly všechny detaily. Dostala jsem až strach, že se mi o něm/ní bude zdát.  Rakouskému "Džejdžejovi" (=JJ) to ale bylo úplně jedno. Byl v takové euforii, že vítěznou píseň odzpíval ještě hůř než v soutěžní prezentaci.

Tak jsem zase nespokojená. Snad příští rok....