Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá. Dcera Milušky se provdala do ciziny. V té daleké cizině mají fakt všechno. Všechno, jenom ne obyčejnou českou dětskou krupičku.
A tak Miluška, hodlající navštívit svou dceru a své nové vnoučátko, dostala od dcery zdánlivě jednoduchý úkol. Nakoupit a přivézt vzácnou dětskou krupičku. Miluška není žádná troškařka, i nakoupila tolik dětské krupičky, že by jí nakrmila mateřskou školku. Krabice krupičky by vyplnily skoro celý prostor v kufru, proto byla krupička přesypána do skladnější igelitky. Miluška si potrpí na parádu, ale co by pro rodinu neobětovala! Místo obvyklého šatníku si sbalila míň parády a byla připravena.
Miluška trávila volné chvíle před odletem na chatě a odtud ji na letiště odvezl kamarád. Vzhledem k tomu, že je Miluška dáma, na cestu si oblékla elegantní bílé kalhoty a takovou tu safari košili s pásečkem.
Zde si dovolím poznámku: není mým zvykem používat zdrobněliny, jako je krupička, páseček a tak podobně. Je to ale typický slovník hlavní hrdinky příběhu a navíc byste museli znát Milušku: malá, roztomilá, jako panenka; když vypráví svoje zážitky, posluchači jsou ubrečení smíchem a dorazí je spolehlivě mezi těmi pásečky a krupičkami nečekaný výskyt opravdu drsného výrazu, jenž ovšem v podání roztomilé Milušky ztrácí na drsnosti a stává se kořením. Tolik na vysvětlenou.
Milušku jsme tedy opustili v bílých kalhotách a safari košili s pásečkem, jak sedí na sedadle spolujezdce v autě, a už ví, že si to kafe před odjezdem mohla odpustit. Pozoruje krajinu a dumá, kde by se dalo zastavit, aby neskončila jako Tycho de Brahe. Nakonec se nedalo nic dělat a řidič musel Milušce zastavit u lesa. Pumpa v nedohlednu. Miluška opatrně našlapovala a kličkovala mezi nadílkou od předchozích účastníků provozu. Hlavně do toho nešlápnout!
„Ty, Miluš, nešláplas do něčeho?“ ozval se po chvíli jízdy řidič. Miluška cítila typický odér hned při nastupování do auta a nenápadně si prohlédla boty. Nic. Jenže smrad byl velmi intenzivní a nebylo pochyb. „Hovno tam zkrátka někde bylo,“ podotkla Miluška a pokračovala dál v líčení, jak znovu pátrala a nenalézala, až byli nuceni zastavit, tentokrát u pumpy. Miluška vylezla a rázem bylo tajemství odhaleno! Páseček! Pásečkem vymetla v mlází, co se dalo a odnesla si na památku značné množství odložených exkrementů. No a pak si na ten páseček v autě částečně sedla a taky ho měla laškovně omotaný kolem nohou a…zkrátka, hovno bylo všude. Na Milušce i na sedadle.
Miluška se převlékla do méně elegantních leč čistých svršků, safari košili i kalhoty zabalila do ručníku a strčila ten kontraband do kufru.
Ty jo, co se ti to sype z toho kufru?“ všiml si kamarád, když zastavili na letišti, a ukazoval na bílou stopu, vinoucí se zdálky a končící pod autem. „To vypadá jako kokain!“
Miluška vysvětlila, že v kufru tentokrát neveze celý svůj šatník, nýbrž krupičku pro milované vnouče. Kamarád se zhrozil. Kdyby je tak zastavili bdělí strážci zákona, jak by vysvětlili to množství podezřelého bílého prášku, sypající se už kdovíjak dlouho z kufru? Rozhodnutí bylo nekompromisní. Krupička musí pryč!
Miluška krupičku bránila, seč jí síly stačily, ale obavy z potíží nakonec zvítězily. S těžkým srdcem šla Miluška vysypat krupičku do kontejneru. Jenže! Jenže kamery jsou všude a než se Miluška nadála, byli tam. Bdělí strážci zákona. Dalo dost práce vysvětlit neoblomným ostrým hochům, co je to dětská krupička, a jaká že je Miluška obětavá matka a babička…
Když už to vypadalo, že jsou policisté přesvědčeni, a dokonce schovali ostře nabité zbraně, jeden z nich chtěl ještě pro jistotu znovu prozkoumat celý kufr, než Milušku propustí do letištních prostor.
„A co je tohle?“ šťouchl ten bystrý hoch do ručníku s nevábným obsahem. V Milušce zvítězila pravdomluvnost nad obezřetností.
„Co by asi? Hovno!“ odvětila.
A začalo to nanovo. Kolty ven, podezřelý balíček na zem. Opatrně, co kdyby to byla bomba, ručník rozbalili.
Strážci zákona zírali na obsah a ztratili řeč. Ne tak Miluška. „No, co jsem vám říkala? Hovno!“
Cesta nakonec skončila bez dalších dramatických zážitků, jen Miluščino vnoučátko nikdy neokusilo pravou českou krupičku. Muselo vzít, chudinka, za vděk krupičkou Nestle.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %