Jmenovala se Mlada a byla neteří sv. Václava. Takže tatínkem nebyl nikdo jiný, než bratrovražedný kníže Boleslav. Údajná maminka nesla krásné cizokrajné jméno Biagota a možná byla až z území dnešního Bulharska. Ale neví se jistě, zda opravdu Mladu a ostatní děti porodila. Zbyl po ní totiž jen nápis na mincí...

S nejstarším Mladiným bratrem se počítalo pro knížecí stolec a sestra Doubravka se proslavila jako polská kněžna. Provdali ji za mocného Měška I. a v Polsku ji milovali. Abychom zkompletovali celou rodinu, nesmime ve finále zapomenout na bratra Strachkvase, známějšího pod řeholním jménem Kristián. Nebýt jeho latinského spisku Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily (=Kristiánova legenda), tápeme v počátcích naší historie ještě víc...

A ze všech těhle dětí byla Mlada nejmladší. Odtud prý plyne její jméno. Kde a kdy se Mlada narodila není známo. Předpokládá se, že na svět přišla někdy mezi léty 930-935. Se vší pravděpodobností jí naplánovali církevní kariéru. Tak to přece chodilo s nejmladšími knížecími dcerami. Ovšem v Čechách tehdy nebylo po klášterech ani vidu, ani slechu, takže  se muselo se do ciziny.  Pro malou holčičku muselo být těžké  odejít od rodiny do takové dálky. Asi to bylo Řezno, kde přišla k naprosto výjimečným znalostem nejen latiny, náboženství a dalších jazyků, ale i církevní historie. Tahle zkušenost  mohla být  impulsem k budoucí snaze zajistit svým následovnicím možnost vzdělávat se a vykonávat svaté poslání v Čechách. Když se k podobnému radikálnímu kroku zatim žádní chlapi neměli...

(Ilustrační foto: Freepik)

Co se ví naprosto jistě je, že vzdělanou knížecí dceru vyslali do Říma s diplomatickým úkolem. Možná otec,  možná bratr. Zase se totiž neví, kdy přesně. Ale došla tam! Představte si tu štreku v šedesátých letech desátého století. Jakou divočinou musela  se svým průvodem na své pouti projít! Třeba přes Alpy. Nebo překonat Dunaj. O dalších nástrahách na tehdejších cestách ani nemluvím. Všechno zvládla.

Mlada pak v Římě vstoupila do benediktinského kláštera sv. Anežky Římské. Především  ale hned začala plnit svou misi, což byl doslova eskamotérský kousek v rámci diplomacie. Čechy se totiž potřebovaly vymanit z církevního německého vlivu. Ten byl daný faktem, že nejbližší biskupství měl knížecí stolec v Řezně. A naše předky už nebavilo skákat, jak německý klér pískal. Proto Mlada začala v Římě lobbovat na nejvyšším místě. Přímo u papeže Jana XIII.. A byla úspěšná. 

Nejdříve  dostala od papeže nové církevní jméno. Marie. Následovalo vysvěcení na abatyši budouciho benediktinského kláštera v Čechách, předání řehole sv. Benedikta a opatská berla. A nakonec přišla absolutní třešnička na celkovém církevním dortu. Povolení k založení biskupství v Praze. 

Abatyše Mlada, reliéf z Baziliky sv. Jiří (Wikipedie, volné dílo)

Mlada se vrátila domů v doprovodu vznešených panen, které se rozhodly pro řeholní život v daleké cizině. Někdy mezi lety 973-976. A hned po návratu  se Mlada pustila do akce. Založila úplně první klášter u baziliky sv. Jiři. Někdy mezi lety 974-976. Ženský! A proč ten vykřičník? Protože mužský konvent v Břevnově založil sv. Vojtěch až roku 993. V tehdejší době věc nevídaná. Ženy předstihly muže...

A k tomu všemu Němci koukali jak puci. Měli po vlivu. V Praze vzniklo roku 973 první české biskupství. Abatyše Marie Mlada poté rukou vlastní předala prvnímu biskupovi Dětmarovi odznak jeho moci - berlu. Trochu se teď ale bojím zmínit,  že to bylo možná naopak. Že Dětmar vysvětil Mladu. To ty nejasnosti v přesných datech. Ale řečeno slovy klasika - na funkci (historickou) to vliv nemá.  Ani u jednoho z nich. 

Mlada zemřela někdy kolem roku 994. A zůstalo po ní hodně  významného. Není tedy divu, že knížecí dcera bývá označována za první českou diplomatku. Určitě právem. Nešlo totiž jen o církev. Mlada se zasloužila hlavně o politickou prestiž své domoviny. A možná i o přídomek svého bratra Boleslava II., který se díky všemu výše uvedenému zapsal do historie jako Pobožný. 

No, ještěže měl takovou akční sestru...