Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy tak to aspoň mně, třináctileté mladší sestře, kolem níž se nemotal kluk žádný, připadalo. Považovala jsem to za velmi nespravedlivé.
Starší sestřička úspěšně absolvovala první ročník na brněnské JAMU a byla zase o krok blíž stát se slavnou a obdivovanou herečkou.
O prázdninách jsem s rodiči odjela do Bulharska a Lenička zůstala sama. Tedy tak doufali rodiče. Rodiče ovšem netušili, že ten byt v prvním patře v našem domě, co byl už nějakou dobu prázdný, bude sloužit přes prázdniny jako ubytovna pro šest studentů medicíny, co byli v naší nemocnici na praxi…studenti se nastěhovali hned druhý den po našem odjezdu na dovolenou. No, dovedete si představit, jak se to asi mohlo vyvíjet: v prvním patře šest mediků, v patře druhém pak moje sestra Lenka.
Z Bulharska jsme se vraceli zničeni třítýdenní konzumací leča a mletého skopového. Já si navíc na památku vezla puchýře a nehynoucí zážitky, při nichž jsem měla dva věrné společníky: úpal a úžeh.
„Uff, ovečko,“ svěřil se mamince tatínek, „to se teda fakt těším na pořádnou domácí stravu a na studený pivo!“
Otevřeli jsme dveře a ihned jsme pojali podezření. Jak jsme odjeli, tak to zůstalo a sestra, zdá se, nebyla vůbec doma! Prošli jsme bytem a opravili si první dojem. Sestra zde možná nebyla, zato však zřejmě tlupa nájezdníků! Lednička zela prázdnotou, regály ve špajzu taky, a letmý pohled do kredence odhalil hroznou skutečnost, že chybí i valná většina nádobí.
„Kde je Lenka?“ ptali se po právu rodiče a vyslali mě na okružní cestu domem. Stačilo chvíli stát na chodbě a hned bylo vše jasné. V prvním patře byl mejdan a jak se ukázalo, byl to tři týdny nekončící mejdan. Sestra pak byla ozdobou toho večírku.
Strčila jsem do dveří a všem zúčastněným sdělila, že jsme se vrátili z toho Bulharska, a že by byl žádoucí sestřin návrat do rodného hnízda. Lenka mírně zbledla, sebrala ze sporáku velký hrnec a se slovy: „Kluci, budete si muset dneska uvařit sami,“ se odebrala do jámy lvové o patro výš.
„Ahoj mami, ahoj tati, koukejte, co jsem vám uvařila na přivítanou!“ Sestra předvedla perfektní etudu vzorné dcerušky. Její profesoři z JAMU by měli radost, ne tak rodiče. Koukali na Lenku, oděnou ve velmi subtilní šatičky vlastní výroby. Šatičky měly dohromady několik centimetrů čtverečních. Byly to dva malinké obdélníčky, po stranách sešité několika ledabylými stehy a na ramenou spojené umělohmotnými kroužky, co se tehdy nosily jako náramky. Jeden červený, druhý žlutý. Takové koktejlky. Velmi odvážný model, jednoduchý na výrobu a cenově dostupný. Maminka správně identifikovala dva šátečky, co je nosila kolem krku, aby byla šik.
Z šatů naše zraky sklouzly na hrnec, který sestra postavila na stůl a upejpavě nám nabízela obsah. „Dejte si, je to lečo, sice jsem ho vařila už předevčírem, ale určitě je moc dobrý!“
„Kristepane, tři týdny v Bulharsku lečo, a teď zase!“ hřímal tatínek.
„No dovolte, kluci povídali, že se mi povedlo, a to jsem ho vařila poprvé v životě,“ ohradila se sestra.
„Kluci? Jací kluci?“
„No přece těch šest mediků, co bydlej o patro níž!“ přispěchala jsem s vysvětlením a o rodiče se pokoušel infarkt.
Tatínka mohlo uklidnit jen studené pivo, to ale, jako naschvál, nebylo. Nebyl ani otvírák, ani sklenice. Museli jsme se spokojit s čajem a chlebem se sádlem.
Další dny byly jeden jako druhý. Maminka pořád něco hledala a já pro to běhala o patro níž. Dokonce chyběla i žehlička a prkno, což nás všechny udivilo, protože to vypadalo, že studenti medicíny i s naší Leničkou trávili dny vším, jen ne žehlením.
Sotva se běh naší domácnosti trochu stabilizoval a medici odjeli, zazvonil kdosi u našich dveří. Rodičům neměl být dopřán zasloužilý klid po náročné dovolené a ještě náročnějším návratu domů.
Rodiče zrovna relaxovali – tatínek ležel na gauči a studoval odbornou literaturu, a maminka seděla u stolu, četla si detektivku a pila kafe. Otevřít jsem šla já. No a za dveřmi stáli čtyři mladíci velmi světáckého vzezření.
„Ahoj, máš doma ségru?“ dotazovali se. Rodiče vedle v pokoji zbystřili. Měli po klidu. Ukázalo se, že jsou to Lenčini spolužáci z JAMU, a vandrujíce po krajinách českých, zavítali i do našich končin. Pobyli čtyři dny a lednice dostala zabrat…zde musím prozradit, že mezi těmi mladými gentlemany byl i Bolek Polívka.
Prázdniny utekly jako voda mně i sestře, ne tak rodičům. Ti si oddechli až se začátkem dalšího roku studií naší Leničky. Když si sestra balila na cestu do Brna, rodiče se odebrali na procházku, aby byli ušetřeni tristního pohledu na odvážné modely naší budoucí hvězdy. Zato já proces balení sledovala s otevřenou pusou a velkou závistí. Nejvíc mi učarovala puntíkovaná podprsenka s černou krajkou a doufala jsem, že ji sestra příště zapomene přibalit. Třeba bych ji mohla schovat, napadlo mě. Sice by mi byla k ničemu, ale uznejte; fantazie se má podporovat a já si představovala, že kdybych tu podprsenku nosila, tak by mi ty prsa samy dorostly…
No a jeden z těch mediků se k nám po studiích vrátil a postupem času se z něj stal primář gynekologie (jak jinak) a po revoluci pak ředitel celé nemocnice!
Pošlete odkaz na tento článek
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Že letní tábory jsou jen pro děti? Velký omyl! Já jezdím na tábor…
Tak nám začaly konečně prázdniny. Babička je zase ve svém živlu a…
Ráda trávím čas se svými vnoučaty Kubíkem a Adélkou. Možná právě…
Ačkoli mnozí z vás budou léto trávit na chatě, na horách, u…
Ve skanzenu Solvayových lomů jsem byl osobně před sedmi lety. Na…
Hrad z jezera (de Lacu), jinak i Eisenberg shlížel ze svahu…
Panenko skákavá! Mladší generaci možná už toto rčení nic neříká.…
Budete-li se léčit v Mariánských lázních nebo pobývat v…
Je čas ostružin a tak, aby léto vonělo i u nás v kuchyni,…
Na Moravě, nedaleko Uherského Hradiště, leží obec Velehrad…
Jak voní léto? Léto má mnoho vůní. Ono vlastně působí na…
Ne, opravdu nemusíte krčit čelo údivem nad zdvojeným názvem…
Jindřichův Hradec se řadí mezi zajímavá, krásná a hojně…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Tolik toho již bylo napsáno o krásném Českém středohoří. Tento…
Už dlouhou dobu jsme plavbu po Baťově kanále plánovali, a když na…
Ve svém životě stojím nohama pevně na zemi. Tedy alespoň se snažím…
Jistě mi dáte za pravdu, že nejkrásnějším místem na světě je naše…
Na výlet do Lednice jsem se nechala totiž zlákat také. A…
Tento příspěvek jsem vytvořila spolu se seniory v Domově Barbora v…
To se tak někdy stává. Alespoň u mě. Najednou mě chytne toulavá a…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
„Tatínku, a jsou tady i žraloci?“ ptá se zvědavě holčička v jeho…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Do konce mého času pro sebe zbývají ještě dva krásné dny.…
Chtěla bych Vás pozvat k nám do Hostýnských vrchů. Někteří z Vás…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %