Masová turistika je rok od roku větší problém. Levné jízdenky a letenky a chuť lidí poznávat nové kraje, přinesla řadu potíží. V mnoha zemích probíhají demonstrace místních obyvatel, kterým vadí, že se v jejich domovině bydlení prakticky stává nedostupné, protože majitelé byty pronajímají raději turistům než k trvalému životu. Navíc tam všechno zdražuje, vše se přizpůsobuje potřebám turistů. Tradiční hospůdky, do kterých chodili místní posedět, se změnily pro podniky cílené na turisty. „Turisté, vraťte se domů“ – to je napsáno na transparentech, se kterými nyní lidé pochodují na Kanárských ostrovech, na Mallorce, v Athénách a na řadě dalších míst, které si oblíbili návštěvníci z různých zemí. Jsou ochotni utrácet peníze právě v místech, které jsou celosvětově prezentována stylem – tam musíte být, to musíte vidět. Přitom se často jedná o takzvané turistické pasti.

Typický příklad? Tak třeba egyptské pyramidy. Drtivá většina návštěvníků Egypta je z výletu k nim vyčerpaná, unavená. Stojí tam ve vedru fronty a pak se zase hodiny vracejí v autobusech zpět do hotelů. O romantice či nějakém magickém prožitku nemůže být řeč.

Další příklad - italské město Pisa. Celkově vzato není ničím zajímavé, jen má proslulou šikmou věž. U ní se každý den tísní davy lidí, fotí ji, je tam zmatek, spousta odpadků, restaurace kolem jsou drahé, nekvalitní, personál v nich drobátko přidrzlý, případně otráveně se tvářící. Přitom o kus dál leží krásná toskánská městečka, o nichž se nepíše, že je člověk naprosto nutně musí vidět. Luca, Siena, Voltera a další. Jsou mnohem krásnější, zajímavější a k návštěvníkům přátelštější než Pisa. Přitom památek, půvabných hospůdek a malebných zákoutí je v nich více než v Pise, jejich obyvatelé turisté nerozčilují, protože jich tam není tolik, neničí jim jejich města. A nečíhají v nich na turisty pasti. Když si tam zajdou na pizzu, zpravidla jde o restauraci, v níž sedí místní lidé. A právě podle toho je třeba restaurace při cestování vybírat.

Je to podobné, jako když zahraniční turista vyrazí do Prahy a usedne do některého z podniků na Staroměstském náměstí a v okolí. Dostane zpravidla jídlo nevalné či průměrné kvality za cenu, za kterou by se jinde najedl výrazně lépe a více. Právě krásná stará Praha je jedna velká past na turisty. Ovšem zároveň stačí trošku se v ní více porozhlédnout, poptat se, předem si ledacos pročíst a hned si člověk může vybrat ze spousty příjemných kaváren, hospůdek či cukráren s průměrnými cenami. I v Praze stejně jako v jiných turisty oblíbených místech totiž platí, že je dobré jít tam, kam chodí místní obyvatelé, ne do podniků doporučovaných v cestovních průvodcích nebo propagovaných organizátory zájezdů či delegáty. Tam totiž občas jde o formu spolupráce, kdy cestovka či delegát má provizi z toho, že přivedl do podniku nějaké hosty, ideálně celý zájezd.

Piza. FOTO: Pixabay

Mínojský palác na Krétě. FOTO: Pixabay

Santorini. FOTO: Pixabay

Spousta turistických pastí číhá například na řeckých ostrovech.

Klasickou pastí je pláž s vrakem lodi na ostrově Zakynthos. Není knížka či článek o Řecku, kde by nebyla. Spousta lidí si ji přeje vidět, považuje si za vrchol romantiky, symbol Řecka. Realita? Je špinavá, denně k ní přijíždí desítky lodí, z nichž se vyvalí hordy turistů a navzájem se tam fotí. Jet tam na výlet, je naprostý předražený nesmysl. Na každém řeckém ostrově je možné najít minimálně pět, ale zpravidla více daleko hezčích čistších pláží.

„Všichni považují na vrchol romantiky západ slunce v městečkách Fira a Oia na Santorini. Ale stačí odjet na některý z dalších okolních ostrovů a je tam západ slunce stejný, městečka stejně krásná, možná i hezčí a přitom se tam na vás nemačkají tisíce turistů,“ říká Zdeněk Šenkyřík, který provozuje web Řecko nás baví a je velkým znalcem této země.

Řecko je, co se týká turistických pastí, skvělým příkladem, jak  důležité je dovolenou promyslet a předem si ujasnit, co od ní očekáváme. Můžeme tam najít nádherné ostrovy, jejichž obyvatelé si turistů váží, protože jich tam nejezdí moc. Gyros a kafe tam pořídíme za dvě eura, slunečníky a lehátka jsou na pláži zdarma, stačí si koupit vodu nebo kávu v baru, ke kterému patří. Pláže jsou tam čisté a je tam ticho. Ovšem na ostrovech doporučovaných v cestovních kancelářích jako ty nejlepší, pořídíme vše jednou i dvakrát dráž, za dvě lehátka a slunečník tam načesaní mladíci žádají bez mrknutí oka eur dvacet až padesát, všude jsou davy lidí a z barů zní hlasitá hudba. Tady je klasická zkušenost z takového místa.

„Vyjely jsme si kamarádkou na Krétu. Pominu, že za hotelem, který se tvářil jako luxusní a byl docela pěkně načančaný, byla skládka, ze které šel zápach. Mnohem víc mě naštvalo, že nás v recepci nalákali na výlet lodí, za sto eur na osobu. Byl na celý den, v ceně nebylo jídlo ani pití a vše na lodi bylo brutálně drahé. Prostě jsme se nechaly nachytat. Další rok jsme si vyjely ostrov Skyros. Výlet lodí okolo ostrova byl výrazně levnější, v ceně byl skvělý oběd, lidé tam všude byli milí, davy turistů žádné. Od té doby si předem pořádně o každé destinaci zjišťujeme podrobnosti,“ vyprávějí dvě šedesátnice, které rády cestují po Řecku.

Ilustrační foto: Freepik

Nemálo turistů má zkušenost s tím, že taková past může mít podobu finty na jídelním lístku. Například v přímořských letoviscích se stává, že restaurace uvádějí u ryb cenu za deset gramů, ne za sto gramů, jak bývá běžné. Ovšem i na to pozor, cena u ryby zkrátka bývá vyjadřována jako cena za určitý počet gramů. Pokud si zákazník předem nezjistí, za kolik gramů je tedy míněna, může ho čekat značně nemilé překvapení.

„Každopádně se zdá, že díky neuvěřitelně rychle se rozvíjejícímu celosvětovému turismu, poskytovatelům restauračních a hotelových služeb roste odvaha vymýšlet další a další pastičky na turisty. Oni totiž vědí, že po těch, kteří naletěli, zase přijdou další, kteří ještě netuší, co je čeká,“ říká Pavel Maurer, autor průvodce po restauracích a jeden z předních českých odborníků v oblasti gastronomie.

Někdy se jedná o pastičky, do nichž se chytnou i zkušení a obezřetní lidé, protože jsou to zkrátka pastičky dobře vymyšlené. Mnoho nepříjemných zážitků a zkušeností si však turisté přivodí sami proto, že se před cestou nezjistí dostatek informací o místě, na které se chystají. A také proto, že se dají zlákat reklamami a jedou tam, kam míří nejvíc lidí. Jenže stačí zapojit zdravý rozum a člověku by mělo dojít, že je celkem zbytečné platit tisíce za prohlídku Dubrovníku s průvodcem, když si po něm člověk klidně může udělat procházku sám. Nebo jet autobusem tři hodiny přes celou Krétu a pak stát hodinu ve frontě, aby se kouknul do jeskyně, kde se narodil Zeus. Mimochodem, s tvrzením, že se v nějaké jeskyni narodil Zeus, se turista setká na mnoha řeckých ostrovech, stejně jako s tvrzením, že je tam úplně nejstarší řecký olivovník, úplně nejkrásnější pláž, úplně nejlepší taverna a podobně. Jenže zpravidla je třeba jen o kousek dál pláž a na ní taverna, ve které je vše za polovinu a ryby jsou tam čerstvé, sedí v ní místní lidé a vůbec by je nenapadlo chtít na turistovi nějak extra moc vydělat, natož na něj nachystat nějakou past.

Protože i v případě turistických pastí platí, že do pasti se obvykle chytne živočich, který nedává pozor. A cestování je disciplína, která si předem rozhodně pozornost a pečlivou přípravu žádá. Jedině tak je pak příjemná a obohacující.