Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového fotografického archivu. Předala mi ho moje maminka před mnoha lety, abych o něj pečovala jako o rodinnou památku.
Tehdy jsem si na rub poznamenala jména osob na fotografii. Jde o moje praprarodiče z maminčiny strany se svými dospívajícími détmi. Podle stáří nejmladší dívky stojící na fotografii vlevo odhaduji, že tato fotografie mohla vzniknout někdy mezi lety 1910 až 1914. Tato dívka je moje babička Božena a vím, že se narodila v roce 1901. Starší dívka, je její sestra Marie, mladý muž se jmenuje Václav. Dívám se znovu do těch vážných tváří, které si uvědomují význam výjimečného okamžiku. Fotografování v té době nebylo rozhodně běžnou záležitostí. Probíhalo ve fotografickém atelieru, podle informace na kartonové paspartě fotografii zhotovil Bedřich Sieber v Jilemnici.
Co vedlo rodinu z malé vsi v Podkrkonoší, aby se vydala (patrně pěšky) ve slavnostním oblečení do fotografického atelieru v nedaleké Jilemnici? Přemýšlím o tom pokaždé, když na tuto archivní fotografii narazím. Slepuji stŕípky dávných vzpomínek a nejrůznějších vyprávění. Svou babičku i její sestru Mařenku, která se nikdy nevdala, jsem samozřejmě dobře znala. Trávila jsem u nich v dětství většinu prázdnin. A občas také pŕišla řeč na jejich dětství a mládí. Rodina tehdy žila v Dolních Štěpanicích v roubené chalupě kousek od potoka Cedron. Pradědeček byl tkadlec, a tak bývalo v jedné velké místnosti chalupy i několik tkalcovských stavů. Plus jedna postel, kamna v rohu místnosti a stůl. Pradědeček prý zaměstnával i dva tovaryše, ale na výrobě jemného plátna se podílela celá rodina. Děvčata musela ještě ráno před odchodem do školy soukat cívky, prababička se podílela na přípravě pŕíze a muži obsluhovaly stavy. Hotové dílo odnášel pradědeček jednou týdně přes kopec do Vrchlabí k faktorovi, aby ho směnil za peníze a materiál na další týden. K chalupě patřilo samozřejmě malé hospodářství. Zahrada, kousek pole a lesa, chlév s kravkou a kozou.
Na škole v Dolních Štěpanicích působil v té době Jan Buchar, který je známý nejen jako učitel, ale také průkopník lyžování i turistiky v Krkonoších. Domnívám se, že právě tento člověk a další lidé kolem něj ovlivnili pozitivně život mých předků. Školní docházka v té době již povinná, ale děti byly zapojovány i do řady dalších aktivit. Teta Mařenka nám často vyprávěla o turistických akcích, které se tady v té době pořádaly. Nejraději vzpomínala na putování na vrcholky Krkonoš za východem slunce. A samozřejmě i na své první kroky na jednoduchých dřevěných lyžích, které byly vzhledem k tehdejším zimám v této oblasti nezbytné, pokud se človék potřebovali někam dostat. A s rozvíjející se turistikou v této oblasti souviselo i fotografování. Jak jinak nalákat turisty do neznámých míst, než pěknou fotografií?
Z útržků dávných vyprávění vím i to, že se moji předkové měli rádi knížky, a zejména v zimních měsících, kdy je sníh uvěznil v chalupě, rádi četli. Ale také se aktivně zapojovali do života své obce a měli zájem o všechny novinky. A tak není divu, že se jednoho dne můj pradědeček rozhodl, že se nechá se svou rodinou vyfotografovat. Prý ho tehdy ovlivnilo i to, že jeho žena byla těžce nemocná, a on se domníval, že ji může brzy ztratit. Ale určitě byl na svou rodinu hrdý a třeba jen v podvědomí toužil po tom, mít a zanechat po sobě nějaký hmatatelný důkaz. A to se mu vlastně povedlo. Dnes se dívám na tuto fotografii já a pŕemýšlím nejen o jejich životě, ale i o tom, komu tuto fotografii včetně jejího příběhu předám dál jako rodinnou štafetu.
Vlastně jsem tu rodinnou štafetu už určitým způsobem předala. Ke kulatým narozeninám jsem oběma synům vyrobila elektronické rodinné album doprovázené stručnými komentáři. A toto album začíná právě fotografií, o které byla tady řeč. Kdo ví, zda se někdo za sto let zahledí do tváří na fotografiích v mém rodinném albu a bude o nich přemýšlet?
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Ingrid Hřebíčková
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
S odchodem do důchodu mi začal nový život. Po rozchodu s manželem…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
