Ty jezdíš sama? A co na to manžel? On tě pustí? Jemu to není líto?

Takové otázky často dostává třiašedesátiletá Magda.

„Manžel je spokojený na chalupě. Má tam své králíky, včely, obrovskou zahradu. Cestování ho nebaví. Já naopak nutně potřebuju moře, teplo. Máme navzájem jeden druhého omezovat a nutit se do něčeho, co nás netěší? Myslím, že jednodušší a příjemnější pro oba je udělat si občas program každý sám,“ tvrdí.

Někdy jezdí sama, někdy s kamarádkou. Letos plánuje cestu se třemi přítelkyněmi do Španělska. „Bude to babinec, legrace. Dovedu být ve společnosti i sama. Pokaždé si to udělám fajn. Ale kdykoli jsme v posledních deseti letech vyjeli s manželem, byla to tak trochu otrava. Cítila jsem, že ho cestování nebaví, pořád jen mluvil o tom, co se asi děje na chalupě, bylo jasné, že raději by byl tam. Navíc špatně snáší horko,“ vypráví.

Z údajů Asociace cestovních kanceláří už několik roků vyplývá, že ženy cestují častěji než muži. Typickým klientem cestovních kanceláří jsou buďto mladé rodiny s malými dětmi nebo ženy vyššího věku, ať už single nebo kamarádky.

„Trend sólo dovolených je již delší dobu na vzestupu. Když lidé cestují sami, neznamená to, že žijí single, často mají partnera, partnerku, jen jim prostě vyhovuje, když jedou na dovolenou sami. Tento trend je znát v Česku i v celé Evropě,“ uvedla Andrea Řezníčková z cestovního serveru Invia.

Mnoho lidí má z dovolených z partnerem negativní zkušenost.

„Dokud jsme jezdili s dětmi, točilo se vše kolem nich. Když děti dospěly a my jsme jeli s mužem na dovolenou sami, uvědomila jsem si, že máme jiné představy. Pořád jsme se dohadovali, každý chtěl něco jiného, štvalo mě, jak manžel vše komentoval, nic mu nebylo dost dobré,“ vzpomíná devětapadesátiletá Eva. „Já chtěla den ležet na pláži, muž chtěl na výlet. Zařídila jsem u delegáta výlet, manžel bručel, že je to moc drahé. Já se chystala večer do baru, manžel usnul už v devět. Nadával, že ho žerou komáři, přitom sám vybral hotel, u kterého bylo nedaleko jezero a rákosí. A tak pořád dokola,“ vypráví.

Psycholog Jiří Novák říká, že na dovolené se často pohádají i páry, které celkově v běžných dnech žijí v souladu, klidu a míru. „Na dovolené se rozkol v rodině nikdy neuklidní, ten se má řešit doma. Hlavní je předem si ujasnit, co který z partnerů od dovolené očekává, co má rád a co naopak ne,“ upozorňuje.

„Všimněme si, že páry se často pohádají už v autě nebo na letišti, tedy hned na začátku dovolené. A stává se to i párům, které se jindy nepohádají celý rok. Dovolená je stresová záležitost a rozhodně není nic špatného na tom, když se ji někdy partneři rozhodnou trávit odděleně,“ uvedl psycholog Karel Havlík.

Úplně nejhorší jsou podle psychologů případy, kdy dovolenou zorganizuje jeden z partnerů především podle toho, co zajímá a baví jeho, ale nebere ohled na toho druhého.

„Zažila jsem v mém prvním manželství, že jsem každé léto ve třicetistupňovém vedru musela šlapat na kole do kopce a manžel na mě řval, že jsem pomalá. Byl nadšený cyklista, na dovolené se zásadně jezdilo na kole. Když jsem mu ale navrhla, že by mohl jet sám a já bych vzala mámu k moři, odmítal to, tvrdil, že rodina má být na dovolené pohromadě. Po rozvodu jsem si našla přítele. Klape nám to, akorát že jeho moc nebaví poznávat nové kraje. No tak poznávám sama. Ptala jsem se ho, jestli mu to nevadí a on se mi přiznal, že je rád, že ho k cestování nenutím. Dokonce řekl, že si mě kvůli tomu váží. Holt, každý člověk je opravdu jiný,“ vypráví jednasedmdesátiletá Olga, která si už řadu let každý rok dopřává výlet do nějakého evropského města. „Někdy jedu s cestovkou, ale už jsem se i naučila zařídit si vše sama. Jsem na sebe pyšná, že jsem soběstačná single cestovatelka,“ říká.

Jde o téma, které ve společnosti spolehlivě vyvolá diskusi. Rozděluje společnost. Když někdo řekne, že jede na dovolenou sám, musí počítat s tím, že zazní následující věty:

„Já nevěděla, že jim to neklape.“

„No to přece není normální jet sama, když je vdaná, ne?“

„Jak to, že to Pepovi nevadí? Jak to, že ji pustí? To se o ni nebojí?“

„Určitě jen předstírá, že jede sama, beztak někoho má. Pepa je blbej, že jí to toleruje.“

A totéž samozřejmě platí i naopak. Když muž odjede s kamarády na ryby do Norska nebo na přechod Jeseníků, jeho žena slyší:

„No jo, to se tak říká, že jde o chlapskou dovolenou, ale ve skutečnosti tam nějaká ženská vždycky je…“

„Oddělená dovolená? No tak to je jasné, za pár měsíců bude rozvod.“

Žít v páru a zároveň dokázat tolerovat jeden druhého je hodně náročné. Kdo to dokáže, je zpravidla spokojenější a šťastnější, než lidé, kteří jeden bez druhého neudělají ani krok a tvrdí, že partneři musí dovolené zásadně trávit společně. Nemusí. Mohou, když jim to vyhovuje. Ale stejně jako je hodně těch, kteří se na společnou dovolenou těší a užijí si ji, je hodně těch, kteří si ji udělají single a pak se těší na partnera, který je čeká doma. Někomu to možná může připadat divné, ale přibývá lidí, kteří to naopak považují za naprosto přirozené.