Opodál stojící mladík prohodil: „Chtělo by to strategizovat, aby nedošlo k té nevýhře, když se máte rozhodnout mezi těmi dvěmi variantami. Ale zdůrazňuji, že ty oddělení budou zprovozněny.“

Do rozhovoru se zapojil další muž: „V tědlech dvouch případech nevíme ty další postupy situace, ale mělo by se to vydiskutovat.“ První muž přidal: „Pane Novák, to je jako kdyby jste pěstoval tažný koně a pak s nima nechtěl pracovat.“

Pan Novák nechápavě odpověděl: „To by byla velká minela, nevíme další postupy situace, jsou tady vyškolené území i starostové, a proto musíme napravovat napravování škod.“ „Jak jsem už jednou jakoby řekl, měli bysme diskutovat ty varianty a neohlížet se na vztahové vztahy, to je pak jiný level,“ nechal se slyšet další muž. „Těch problémů je celá spousta, například když díky povodni rodina Polákova přišla o dům. Otec se sousedem odešli a sdělili, že rukojmí mohou být ukryti ve vedlejším domě. Tak si jakoby myslím, že bysme měli skončit. Tak tedy mějte hezký den,“ uzavřel rozhovor první muž.  

Zdá se vám, čtenáři, že se autorka výše uvedeného textu zbláznila? Nikoliv, do psychiatrické léčebny ještě nepatřím. Většinu výše uvedených slovních spojení jsem zachytila v mluveném projevu redaktorů televizních a rozhlasových stanic a českých politiků při rozhovorech či jejich vyjádřeních na různých místech. Spatlala jsem fiktivní rozhovor, i když nikoliv ze všech prvků prznící krásný český jazyk, které jsou ve virtuální sféře ke slyšení. Jeden nemusí být jazykovědec, aby je identifikoval, stačí, když dával pozor v základní škole.

Vývoj ve světě zasahuje i do vývoje českého jazyka, zejména v době digitální komunikace a týká se i změn gramatických pravidel. To, co jsme my sedmdesátníci z hlediska gramatiky měli za chybné, se dnes stalo nejen běžnou součástí našeho rodného jazyka, ale zakotvilo i v pravidlech. Například, děti dnes nejen sázejí, ale i sází. Moje malé zamyšlení si neklade za cíl vědecky pojednat, ev. analyzovat daný problém, k tomu nemám dostatečné vzdělání ani zkušenosti. Chci si jen trochu povzdychnout nad nebetyčnou zhůvěřilostí s przněním toho, co nám naši rodiče dali jako první věc do života - naší rodné mluvy. Možná jsem neschopná pochopit současný trend ve společnosti, ale s tím, v závěru vlastní životní pouti, už nic neudělám. Proč? Protože si připadám bezmocná. Na to, že z úst politiků padají gramatické a stylistické bláboly, jsem si zvykla (a neberu je), dobrá znalost českého jazyka totiž není podmínkou pro práci v této oblasti. Co však nepochopím, jsou myšlenky vyslovované redaktory televizních a rozhlasových stanic. Předpokládala bych, že v tomto případě je znalost úředního jazyka v naší republice nutnou podmínkou. Stačí jen vnímat: pokud redaktor v terénu čte text, který mu někdo za kamerou drží před očima, tak budiž. Jakmile však má mluvit spatra, je to bída. Velmi častým jevem je používání ukazovacích zájmen před podstatnými jmény - příklady: Jak nám sdělil hejtman, ten rybník byl vypuštěn po padesáti letech po problémech s tou vodou. - Ta práva těch věřitelů jsou problém. Špatné skloňování číslovek je kapitola sama pro sebe. Dvěmi směry to jen začíná. Správně vyslovit "po 453 dnech"  je pro, zřejmě neodborně vyškolené, redaktory velkým oříškem. 

Vím, že mé dnešní téma je velmi široké. Samostatnou kapitolou by se mohly stát např. anglicismy v češtině (dress code, shopping center, deadline - v rozhovorech přátel a kamarádů - budiž, ale v médiích?!). Nebo komentování sportovních přenosů (proč míček dopadne na baseline a ne na základní čáru?). Nebo - procházka pražskými ulicemi - názvy obchodů, texty letáků - člověk si začíná myslet, že se nějakým záhadným způsobem ocitl v anglicky mluvící zemi.

A tak se jen pro sebe ptám: PROČ k tomuto dochází? KDE je počátek úpadku českého jazyka? PROČ chceme být světoví zrovna v tomto směru? KAM nás tento trend dovede? JE možná náprava? - Napadají mě další a další souvislosti, ale zpracování by mi zabralo mnoho času a ještě více prostoru. A navíc, já nejsem kompetentní se podobného pojednání ujmout. Jsem jen obyčejná ženská, kterou za uši tahají nesmyslná slovní spojení a vyslovované gramatické chyby. Která dostala obyčejný vztek na znehodnocování naší řeči, až jí na mysl vytanula slova uvedená v titulku tohoto povídání. S vědomím, že se jedná  o nadsázku, nikoliv požadavek na realizaci. 

Co na závěr? Ten za mě řekne někdo jiný:

                                                                             Autor textu: Boleslav Jablonský, 
                                            český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel;
                                                                        pomník v Jindřichově Hradci