Za celý svůj teď již dost dlouhý život jsem nepotkala chlapa, který by používal dámské vložky. Asi se pohybuji ve špatné společnosti.

Jsou země, kde odstraňují dělení toalet na dámské a pánské, aby byli genderově korektní. Nádhera. Představuji si v praxi, jak vstupuji na WC a procházím kolem pisoáru, kde právě čurá nějaký muž. Nebo vlastně to nemusí být muž, zřejmě pisoár může používat i žena. Nebo to vypadá v praxi tak, že prostě jsou kabinky a v nich buď pisoár nebo mísa, ať si každý vybere? A pak si všichni svorně vedle sebe myjí ruce, a kdo chce, může se i nalíčit. Nu, proti gustu žádný... ale já radši ty tradiční toalety, prosím.

Také už jsou v některých zemích rodiče, kteří nechávají na potomkovi, ať si v budoucnu zvolí pohlaví - a oslovují ho středním rodem - "ono". Tohle prostě souvisí s faktem, že rodičem může být kdokoli. A škodit dítěti tedy též. Protože tohle nemá se zdravým rozumem nic společného. A s rodičovskou láskou už vůbec ne.

Upravují se pohádky, Červená Karkulka bude asi Karkulák, dále tu bude Popelák a honit ho bude princezna s pánskou botou v ruce. Pak se můžeme těšit na Sněhuráka a sedm trpaslic. Dobrá také bude pohádka o Pyšném princi a jeho Miroslavě. Šípkový Růženek se píchne do prstu, holčička Budulínka bude zlobit prarodiče a Smolíčka pacholíčka bude kamarádit s jelenem - nebo s laní? Týká se to i zvířat? Pak to bude pořádná fuška.

S tím vším zřejmě souvisí i móda poslední doby u nás v Česku - některé ženy si nepřechylují příjmení. Uvádějí různé důvody, neprozradí, že nemají úctu k vlastnímu jazyku a že ho neovládají. Protože jak chtějí řešit fakt, že čeština skloňuje? Takže jdu s panem Novákem - a pak jdu s paní Novák? - Nelze, je třeba skloňovat. Čili jdu s paní Novákem. Fajn. Rozum paní Nováka nekomentuji. Zajímalo by mne také, zda už se našel v Čechách muž, který by pro změnu chtěl své jméno přechýlit. Když už máme tu rovnoprávnost, tak proč ne Antonín Nováková?

V učebnici němčiny pro základní školy jsem nedávno narazila na závažný problém až nedostatek. Byl tam článek o panu Braunovi, který žije v Berlíně se svou ženou a dětmi Carmen a Filipem. Pod článkem pak byly otázky k textu a děti odpovídaly. Jedna z otázek zněla: Má pan Braun dva syny? A děti hned, že ne, jednoho syna a jednu dceru. Jak to víte? ptala jsem se. Prý podle jmen. Carmen je přece holka. Aha - napadlo mne. A tady to máme, tady je ještě zapomenutá oblast. Křestní jména. Není to diskriminační, že máme většinu jmen zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce? Proč by se hoch nemohl jmenovat Carmen? A proč by se pak dívka nemohla jmenovat Filip? Copak tohle ještě genderově vyvážené občany nenapadlo? Taková diskriminace! Ať se přece každý jmenuje, jak chce. Lépe řečeno, jak ho rodiče pojmenují. A když budou cítit, že jejich dcerka se má jmenovat Josef, proč ne. Nemůžeme přece lpět na starých diskriminujících pravidlech.

A ve spojení s naší úžasnou přechylující a nepřechylující češtinou by byl život neuvěřitelně dobrodružný. Jdu za člověkem, který se jmenuje Jan Novák - bude to žena nebo muž? Nebo se jmenuje Jana Novák - stejná otázka. Nebo ... fantazii se meze nekladou. A bude-li to pak mladý člověk, který se ještě nerozhodl pro pohlaví, tak to bude naprosto úžasné.

Prostě nový svět.

Bez diskriminace.

Bez pohlaví.

A bez rozumu.