Úvodní fotografie je z Vánoc roku 1970, kde je na ní moje dívenka, která se narodila ve vánočním období roku 1969. Ale protože jsem po porodu dostala rozsáhlý zánět žil v dolních končetinách, pobyla jsem si v nemocnici v Boskovicích delší dobu.
Takže tehdy jsem celé vánoční svátky - pro mne ale překrásné narozením dívenky - prožila v porodnici. Měli jsme tehdy na porodním oddělení i nazdobený stromeček a laskavý nemocniční personál nám i ty nemocniční Vánoce vytvořil přímo pohádkové.
Další svátky jsem už prožívala ve zdraví doma, a proto pořídila tuto fotografii a rozeslala vánoční přání celé širší rodince i známým. Ale mohu potvrdit, že i prožívání Vánoc se mění věkem. Určitě má většina z nás ty nejkrásnější vzpomínky na Vánoce v dětství.
V mé rodné vesničce na Drahanské vrchovině mělo pochopitelně tu pravou zimní přírodu. V adventě už bylo u nás bílo. Moje věřící maminka mi domluvila, abych před školou chodila na ranní roráty, když ona sama nemůže. A v síńce vesnického kostelíčku se nás vždy tísnilo víc dětí se školními taškami. A byly to krásné ranní cesty. Vyšlapané chodníčky, jiskřící mráz, občasné vločky sněhu nebo krutá vánice. Tichá doba předvánoční, doba těšení se na Vánoce.
Na Štědrý den ráno řekla maminka: "Kdo se dnes posti, hovidi večir zlaty prasátko." My děti jsme moc chtěli držet půst, ale neodolali jsme si uždibnout tvarohové nádivky do koláčů. Večer byl na stole ubrus, miska voňavých jablíček a sváteční nálada.
Večeře se vždy zahájila kratší děkovnou i prosebnou modlitbou. V dětství jsme mívali vždy jen usmažené filé a bramborový salát - kapra jsem poprvé ochutnala, až jsem se vdala. Po večeři tatínkek rozdal všem jablíčka a sám je přepůlil - všechna měla jadřince zdravé. Pak jsme si přepůlili skořápky ořechů, dali do nich malé svíčky a pouštěli v umyvadle po vodě. Lodičky se nepřevrhly, ale ani daleko nedoplavaly. Maminka ihned po večeři zanesla jablko ke studánce - věříc, že dar ze svatvečera pomůže zachovat čistý pramen. Tatínek rozkrájel cibuli na dvanáct dílů - co dílek to jeden měsíc. Uložil je do suché místnosti a druhý den je prohlédl. Suché značily měsíce bez vláhy, ostatní deštivé. Pak teprve zazněl rolničkový zvoneček a my v ložnici uviděli rozzářený smrček. Naše oči jen okouzleně zůstaly viset na této nádheře a do uší nám zněla jako z dálky prostá vánoční koleda, zpívaná rodiči.
Až po chvíli jsem uviděla na zemi panenku, kterou mi maminka uháčkovala ze zbytků vlny a vycpala starými hadříky. Bráška se vrhl na dřevěný vozíček, který mu zase vyrobil po večerech tatínek. Byla to chudá poválečná léta a o to víc se u nás v teple světničky rozněcovala láska, mír, dobro i pokoj - pro mne to bylo největší kouzlo mého skromného dětství.
V dalších létech jsem už pomáhala mamince vyrábět domácí čokoládu - balit ji do staniolu a to i ořechy a kostky cukru - aby toho bylo na stromku víc. Také jsem po večerech vyráběla z pestrobarevných papírů ozdobné řetězce, které jsme věšeli na stromek. A v té době jsme nemuseli mít ani na oknech záclony. Ten kamarád mráz nám vytvářel zdarma na všech oknech překrásné ledové obrazce a u mnohých střech se třpytily i silné ledové rampouchy.
U stolu jsme mívali jednu židli, kdyby náhodou nějaký pocestný šel kolem a neměl kam v tento den jít. A jednou nám skutečně někdo zaklepal na okno kuchyně. Byl to manžel maminčiny sestřenice, který se snad nějak zapomenul v místní hospůdce a měl obavy, že do té své vesničky /asi 7km pěší chůze/ by v noci těžko došel. Ihned dostal také místo u našeho stolu i večeři - bylo to pak vzájemné hezké popovídání. Tehdy jsme neměli víc míst na spaní, ale měli chlévy plné dobytka a on se úplně spokojil se spaním v jednom teplém chlévě. Jen mu tam tatínek dal na čistou slámu deku a další na přikrytí. Ráno se u nás nasnídal, poděkoval a odešel zimní krajinou do svého domova - tehdy tam nejezdil žádný autobus, osobní auto také nikdo neměl.
Když jsem se vdala, tak jsme se snažili s manželem našim třem dětem vytvořit vždy hezké Vánoce. Menším dětem jsem také vyráběla sama hračky - šité i pletené, klukům i něco ze dřeva. Moje větší háčkované panenky a panáčci se moc líbily - další vánoce jsem je vytvořila i několika neteřím a synovcům.
A jaké byly další roky?
Děti postupně založily vlastní rodiny a odešly z rodného domečku. A já už proživám jako vdova mnoho let Vánoce v rodinách mých dětí. Nejvíc jsem vždy vnímala ta nejmenší vnoučátka - jak se jim při pohledu na vánoční stromek se svíčkami a prskavkami rozzářily oči. A při pohledu na tu nádheru se jim občas i z nich sypaly hvězdičky jako z prskavek.
Já jsem vždy Vánoce prožívala spíš duchovně, a proto velmi ráda vzpomínám hlavně na ty obyčejné a skromné v mém vesnickém dětství. Mé dětství? V něm se přece zrodilo hlavně slovo, úžas ze života, láska, dobro, nejmocnější dojmy na celý život.
Ale jak je to dnes? Celá naše společnost se změnila a zbohatla - většinou žijeme víc v konzumní společnosti - mnozí i na dluh. Vánoční melodie znějí už velmi dlouhou dobu před Vánocemi, všude na nás útočí hodně reklamy a kdovíjaké nabídky. Takže když mi zdraví dovolí, tak já si už raději ve vánočním čase vyjdu do lesa. A jen zde ještě skutečně cítím ten pravý klid, pohodu, soulad a štědrost nádherné, tiché a mírumilovné Boží přírody. ♥
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
