Jsem ve věku, kdy si plně uvědomuji, že je ještě mnoho věcí, které bych chtěla vidět a zažít. Ale také si uvědomuji, že mnohé z nich se odsunou do kolonky „nesplněno“.
Přišly mé sedmdesátky a já jsem dala všem jasně najevo, že nepotřebuji žádné dary a hlavně ne nové vychytávky do domácnosti. Kupodivu mě moji nejbližší poslouchali a dostala jsem od nich zážitkové dárky a jeden ryze praktický. Předplacenou taxi službu. Já, která za celý svůj život jela taxíkem jednou, možná dvakrát. Takže na nákup do města autobusem a zpět s nákupem taxíkem. Vlastně pro mne bezva zážitek.
Jedním z těch zážitkových dárků, který mi udělal opravdu radost, byl poukaz na vyhlídkový let. Letiště máme od domu asi dva kilometry, ale každá cesta, co k němu od nás vede, je do strmého kopce.
První pokusy vyletět nad krajinu v krásných dnech pozdního podzimu selhaly, ač se to dole nezdálo, nahoře byly jakési vzdušné proudy a ty nedovolovaly létat vyhlídkové lety.
Je sobota, 27. listopadu 2021. Probouzíme se do krásně zasněžené krajiny, všude leží bělostný sníh. Zem přikrývá duchna skoro dvacet centimetrů tlustá, nehřeje, studí. K tomu se nad obzorem vyhoupne jásavé sluníčko, obloha je modrá jako v létě na Jadranu. Vyrážím ven, i když jsem po třetím očkování a měla bych se raději šetřit. Cítím se však dobře a moje fotografické srdce mi nedá zůstat doma. Pro jistotu kromě věrného Rexe beru s sebou i ještě věrnějšího manžela.
Procházkou jdeme přes mikulovické louky, které jsou mým častým ranním cílem. Když jsme asi v polovině procházky a já nepřestávám žasnout nad krásou zasněžené krajiny a nad modrobílým obrazem kolem nás, proběhne mi hlavou myšlenka – vyhlídkový let. Okamžitě nadšeně volám pilotovi, ale ten mě postaví zpět na zem. Napadlo moc sněhu, dráha se musí nejdříve uklidit. Mám zavolat v pondělí! Nic se nedá dělat. Procházkou pokračujeme do obchodu a teprve pak se vracíme kolem řeky domů. Dorazíme domů v 10:20, rychle chystám pozdní snídani. Ještě jsem si ani nekousla a zazvoní mi mobil.
„Paní, přijeďte na letiště, můžeme letět.“
„Teda jo! Bude mi to trvat minimálně půl hodiny, než se tam dostanu.“
„Vy nemáte nějaký prostředek, kterým se sem dostanete?“
„Mám, nohy!“
„Tak jo, počkám.“
Bleskově přehodím ve fotoaparátu baterii, aby mi snad neklekla někde v oblacích. Lámu rekord v oblékání a v 10:57 vyrážím z domu. Ujdu asi čtyři sta metrů a uvědomím si, že nějak špatně vidím. Na nose mi trůní brýle na čtení, brýle na dálku jsou kde? No přece doma. Mám se vrátit?! Ani náhodou, v tom sněhu by to bylo velké zdržení. Sundám brýle a chvátám dál.
Přede mnou je opravdu pořádný krpál, nohy v pohorkách se mi na zledovatělé silničce rozjíždějí jak pijanovi na cestě z hospody. Postupně sundávám čepici, rukavice a spěchám, co to dá. Jsem v půli kopce a pořádně propocená, ale nevzdávám se. Jen si připomenu, že sobota měla být dnem odpočinku po očkování. Konečně vidím budovu letiště a slyším vrnění letadélka. Jenže k letišti vede moje cesta oklikou a zkrátit si cestu přes pole v dosti hlubokém sněhu si netroufám.
Co vám mám povídat. V 11:34 už sedím v letadle. Zpocená, udýchaná, ale jsem v letadle. Jenže se doslova odpařuji a musíme počkat, mlží se nám okna. Pilot je hezký mladý muž s úsměvem filmové hvězdy. Chová se ke mně galantně a mile.
Velkými dopravními letadly jsem už letěla několikrát, ale takovou malou skoro hračkou poletím poprvé. Nebojím se. Těším se. Zatím je pěkně a já doufám, že si let náležitě užiji a něco snad i koukatelného vyfotím.
Pojďte se podívat na Jeseníky z výšky, pojďte se podívat na svět z ptačí perspektivy. Alespoň na chvíli nechejte všechno negativní hluboko pod námi, tak, jak jsem to udělala já.
Let trval třicet minut a vystoupali jsme až do výšky 1500 metrů, a to proto, aby s námi neházely vzdušné proudy. Kopce a kopečky obtékala mlha, mazlila se s nimi a zakrývala mi výhled. Lidské příbytky se choulily mezi kopci a na krajinu se pomalu snášela šeď.
Letěli jsme ve směru Jeseník – Rejvíz – Praděd – Zlaté Hory – okruh nad Mikulovicemi. A já si slibuji, že na jaře si to zopakuji. Stálo to za to.
Zpáteční cesta z letiště domů byla pohodová, na poslední fotce je auto, kterým mě zavezl pilotův kamarád domů.
Poslední fotografie je pořízena o půl jedné, je pošmourno a zataženo. Jsem dítě Štěstěny.
Pošlete odkaz na tento článek
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %