Nacionalizmus a identita
Předběžné varování
Řekové jsou ztělesněním protikladů a na ničem to není více patrné než na tom, jak sami sebe vidí. Řek rozmlouvající s Řeky o jiných Řecích bude s největší pravděpodobností otevřeně kritický, ba dokonce zcela hrubý při popisování, jak jeho řečtí spoluobčané jednají v jakékoliv popisované situaci. … Avšak běda přeběda nešťastnému cizinci, který by hlásal něco jiného než klasicista Rex Warner: „Když nedokážete milovat Řeky, nedokážete milovat nic!“ Titíž Řekové, kteří ještě před minutou sami sebe tolik ponižovali, se proti němu obrátí jako tygřice chránící svá mláďata, začnou velebit řecké přednosti a obviní ho z úmyslných i neúmyslných hříchů, kterých se vůči Řecku dopustila jeho země od prvopočátků civilizace a ještě předtím.
Ne že by Řekové nedokázali přiznat vlastní chyby, ale spíše nepřiznávají cizincům právo na ně poukazovat. „Když my jsme stavěli Parthenon", mohou právem tvrdit, „vy jste ještě lezli po stromech.“
Dnešní Řekové si mohou poklepávat na ramena i přesto, že zůstali pozadu za výdobytky svých prapředků. Vždyť dokázali přežít 400 let turecké okupace … a zachovat si identitu, náboženství, zvyky i jazyk téměř beze změny. …
Ve srovnání s antickými a byzantskými Řeky se cítí méněcenní, protože neuspěli s obnovou „Velkého Řecka“ svých praotců, ale navíc nesou ještě zátěž hořkosti vůči Západu. Tento stav mysli je neustále rozdmýcháván poukazováním na to, čeho západní svět dosáhl využíváním řeckého dědictví, což dává Řekům pocit, že byli okradeni. Výsledkem je bizarní komplex méněcennosti, ale zároveň nadřazenosti vůči Západu.
Na druhé straně nic nedokáže otřást základním přesvědčením Řeků, že jako národ jsou ti nejinteligentnější a nejvynalézavější na světě, a také nejodvážnější.
Jak je vidí ostatní
Dvojitá osobnost Řeků fascinovala historiky i cestovatele po celá staletí. Někteří je viděli přes růžové brýle, někteří přes tmavé zkreslující čočky, zatímco jiní je neviděli vůbec, ale psali o nich, jako by je dobře znali. Primát však patří Američanovi, soudci N. Kellymu, který dokázal všechny jejich protiklady vyjádřit v kostce:
„Před tribunálem neúprosné historie se Řek vzhledem k okolnostem projevil vždy jako méně schopný, i když z hlediska intelektu měl vždy převahu.
Řek je nejinteligentnější, ale také nejdomýšlivější; aktivní, ale také dezorganizovaný; se smyslem pro čest, ale také plný předsudků; prchlivý, netrpělivý, ale také bojovný. […] V jednom okamžiku zápasí za pravdu a v příštím nenávidí toho, kdo odmítá lhát.
Zvláštní stvoření, nezkrotné, zvídavé, napůl dobré a napůl špatné, přelétavé, náladové, sobecké, hloupé i moudré – prostě Řek. Lituj ho, obdivuj ho, chceš-li, zaškatulkuj ho, můžeš-li.“
Nicméně, ať je to tak, či onak, někdejší francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaing prohlásil: „Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu.“
Zvláštní vztahy
Již při samotném vyřčení slova „Turek“ se zježí vlasy i tomu nejkosmopolitnějšímu Řekovi. Co však Řekové skutečně nesnášejí, je Turecko jako takové, a nikoli samotní Turci. Důvody jsou pochopitelné: jejich země dostala pořádnou lekci tureckého zacházení už od dob hromadného vraždění Řeků při pádu Konstantinopole v roce 1453. Po celou dobu okupace, která následovala, prováděly tlupy, oděné do bílých suknic odbojových válečníků z řeckých kopců, jednu neúspěšnou revoltu za druhou. Roku 1821 měli štěstí: podařilo se jim – byť za vysokou cenu – osvobodit část Řecka. …
Ve druhém kole válčení osvobodili Řekové Epeiros, Makedonii a Západní Thrákii, ale po deseti vítězných letech, v roce 1922, jejich turecké tažení skončilo naprostou pohromou u města Smyrna.
V poměrně nedávné době turecká okupace takřka poloviny ostrova Kypru přiložila pořádné poleno do žhavých uhlíků starodávného ohně … . Současní Řekové se nejenže chovají, jako by se události těchto let staly teprve včera, ale současně na tureckou okupaci svádějí i veškeré chyby svého charakteru.
Jak vidí oni ostatní
Kromě Turků nechovají Řekové nepřátelské pocity k žádnému jinému národu. V dobách před EU neměli rádi Bulhary kvůli jejich rozpínavosti. Stále však nemají rádi Slovany z F. Y. R. O. M. (viz mapka), kteří si pro své území přivlastňují jméno „Makedonie“ – což je doposud nevyřešená rozepře. Nepřekypují obdivem ani k Albáncům, kteří dokázali využít výdobytků řecké občanské války a zavlekli pak celou oblast severního Epiru s půlmilionem Řeků za železnou oponu. … Řekové mají všeobecný výraz coutófragi (doslova „blbí Frankové“), pod nějž zahrnují celý západní svět. …
Jakožto mnohaletá součást Evropské unie a eurozóny se Řekové snaží neoznačovat své spolučleny hanlivými přízvisky, avšak stará zevšeobecňování stále přetrvávají: Italové jsou pokládáni za macaronádes – „pojídače špaget“, kteří nejsou k ničemu (Řekové nezapomněli, jak skvěle porazili italskou armádu ve druhé světové válce). Francouzi, známí sice svou elegancí a kulturou, jsou také vnímáni jako „gigolové“ nebo „kokety“ … nebo také „mazaní diplomaté“ (což není míněno jako lichotka). Němci jsou závislí dříči; Španělé vášniví milenci; Irové jsou alkoholici, Skotové lakomci, Angličané ztělesnění dochvilnosti, ale citově studení (Řeky používaný výraz zní „studené zadky“). … Překvapivě si však Řekové nevybírají příslušníky jiných národů za terč svých vtipů.
Literatura: Fiada, A.: Xenofobní průvodce. Řekové. Praha, Nakladatelství XYZ, 2011. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.
Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autorka se narodila a žije v Aténách.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %