Tak jsem se zase jednou po dlouhé době projel vlakem. No, řeknu vám, to byla jízda! Tedy, když už se vlak konečně rozjel. Ale než k tomu došlo...
Rozhodli jsme se vzít vnoučata na výlet, vlakem na Karlštejn. Syn nás odvezl do Prahy na Hlavní nádraží s tím, že jsme si dopředu našli spoje tam i zpět.
První spoj, který jsme měli naplánován, jsme nestihli. Paní pokladní totiž od nás dostala nelehké zadání:
Jednou důchodce nad šedesát let ovšem bez občanského průkazu, tedy věk nelze v tuto chvíli prokázat. Jeden dospělý (dcera) s s průkazem PID platícím v Praze a okolí, ovšem ne až do Karštejna, patnáctiletý vnuk bez studentského průkazu a sedmiletá vnučka s žákovským průkazem. A navíc požadavek, že cestu zpět si dáme o zastávku dříve, protože z Karlštejna do Zadní Třebáně dojdeme pěšky.
Tento takřka matematický rébus luštila paní v pokladně téměř půl hodiny. Na peróně jsme zjistili, že vlak má 20 minut zpoždění z důvodu obratu vlakové soupravy. Dalších patnáct minut stál vlak mezi stanicemi Praha-Smíchov a Praha-Velká Chuchle, neboť na železničním přejezdu před chuchelským dostihovým závodištěm nefungovalo bezpečnostní zařízení. Deset minut jsme stáli ve stanici Praha-Radotín, protože za Radotínem se opravuje železniční most a část trati je jednokolejná. Po celou dobu jízdy křičelo vedle nás v kočárku dítě, jehož maminka zírala do mobilu se sluchátkama na uších. Na dítě reagoval vytím pudl jakéhosi zahrádkáře, jehož větev jabloně, kterou asi převážel na chatu, mě neustála lechtala za krkem. A mezi stanicemi Vonoklasy a Řevnice se hlasitě dohadoval průvodčí s asi třicetiletým mladíkem nevalného vzhledu, kterého se marně pokoušel vypakovat z první třídy (netušil jsem, že příměstské vlaky mají také I. třídu).
Ulevilo se nám, když jsme konečně vystoupili na nádraží Karlštejn. Výlet na hrad jsme si užili, stejně jako procházku do Zadní Třebáně kolem Berounky. Zpoždění vlaku na pražské Hlavní nádraží jsme již považovali za samozřejmost.
Dnes, po třetím železničním neštěstí, jsem pochopil, že za takový zážitek z vlaku můžeme být rádi. Tedy, že jsme jej přežili ve zdraví.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %