Nikdy dříve nebyly rozdílné názory na politiku tak častým důvodem neshod v rodinách. Dochází kvůli nim k bizarním situacím, dlouhodobému mlčení, urážkám, ba i rozchodům. Jsou různorodé, vyplývají najevo prudce a nečekaně, neřídí se žádnými pravidly. Největší chybou totiž je v této souvislosti škatulkovat lidi podle věku nebo společenského postavení. Typický příklad? Tvrzení: babička je stará, tak volí komunisty. Skutečnost? Jedna  babička volí komunisty, ale druhá je nemůže ani cítit. Takže s první babičkou se hádá vnuk, který je pravicově orientovaný podnikatel.  S  druhou babičkou se hádá vnuk, který je levicově orientovaný student.

„Pokaždé si říkám, že se nesmím pohádat, ale pokaždé to nevydržím. Můj vnuk se zbláznil. Chytrý kluk, studuje biologii a ekologii, ovšem jeho názory jsou čím dál více levicové. Nedávno dokonce použil  výraz, že by se něco mělo vyvlastnit. On to myslí dobře, chce aby se všichni měli stejně, chce zachraňovat deštné pralesy, uprchlíky, i žáby, které přecházejí cestu. Jenže zároveň odmítá jiné názory, chce, aby všichni smýšleli jako on. Je čím dál více radikální. Připomíná mi mladé radikální svazáky a komunisty, kvůli kterým jsem byla vyhozena ze školy a mému tátovi byl znárodněn statek. Jenže vnuk to nechce slyšet, dokonce říká něco ve smyslu, že za komunismu nebylo špatně, že myšlenka, aby se všichni měli stejně dobře, je dobrá. Jestli podobně jako on uvažuje více mladých lidí, tak to dobře nedopadne,“ vypráví osmdesátiletá Olga.

Zatímco v její rodině ona zastává pravicové názory, její sousedka řeší opačný problém. Spolu s manželem byli roky členy komunistické strany a dodnes jsou přesvědčeni, že levicové myšlenky jsou správné. A tak Olze občas vypráví o tom, jak se při rodinných oslavách hádají se synem a vnučkou, jak je její muž nešťastný, že jeho potomci komunistické myšlenky označují jako zločinecké. „A já ji poslouchám, mlčím, nechci narušovat sousedské vztahy, tak neargumentuju, nehádám se,“ dodává Olga.

Když jde o názory na politiku, je třeba se vyvarovat rozdělování podle generací. Tak jako jsou mezi mladými názory naprosto odlišné, je tomu i mezi lidmi vysokého věku.

„Dříve to bylo jednodušší. Lidé byli většinou pro režim nebo proti němu a většinou se dávali takoví lidi dohromady. Dnes je politické spektrum široké a tak čím dál častěji zaznamenáváme případy, kdy mezi partnerům dochází k hádkám a nesouladu kvůli odlišnému pohledu na politiku,“ uvedl psycholog Petr Šmolka, dlouholetý vedoucí pražské poradny pro rodinu. Zná případy, kdy se partneři dokáží brutálně rozhádat jen kvůli tomu, že společně sledovali zprávy a dali se do debaty o politikovi, z nichž jednomu je sympatický a druhému ne.

„Tajím před svým mužem, že nevolím sociální demokracii,“ vypráví šedesátiletá Vlasta. „On pochází ze sociálně demokratické rodiny, jeho děda býval kdysi za tuto stranu radní. Po roce 1989 byli nadšeni, že strana zase vznikla a od té doby ji celá rodinná větev volí. Jenže mi ta strana sympatická není. Když jsem jednou řekla, že jsem dala hlas ODS, můj muž po mě začal řvát. Bylo to před rodinou. Urazilo mě to. Jeho táta řekl, že jsem pitomá nána. Tehdy jsme se hodně rozkmotřili. Syn říká, že to mám pustit z hlavy a volit koho chci, ale mě uráží ta netolerance,“ říká Vlasta.

Problém se projevuje nejvýrazněji před volbami, ať už parlamentními nebo prezidentskými. Když jde o volbu hlavy státu, dochází v mnoha rodinách ke kuriózním situacím. Nejedna rodinná sešlost skončila hádkou, odchodem některých zúčastěných či dlouhotrvajícím následným mlčením.

Ve Spojených státech amerických na toto téma proběhl průzkum poté, co byl zvolen prezidentem Donald Trump. Šestnáct procent respondentů uvedlo, že kvůli výsledkům voleb přestalo dlouhodobě mluvit s některými svými příbuznými. Mnohem více jich bylo mezi těmi, kteří fandili Hillary Clintonové než mezi Trumpovými příznivci. Téměř čtyřicet procent Američanů uvedlo, že se kvůli politice s někým z příbuzných či přátel hodně pohádali.

V poslední době se začal často používat výraz rozdělená společnost. Vyjadřuje slutečnost, že zatímco část lidí je se současnou politickou reprezentací více či méně spokojena, druhá ji označuje za naprosto nepřijatelnou. A je logické, že čím více je společnost názorově rozdělená, tím více názorově rozdělené jsou i rodiny.

A tak v jedné ostravské rodině nedávno došlo k situaci, kdy pětaosmdesátiletá dáma přepsala svou závěť. Pochází z majetné rodiny, vlastní dvě nemovitosti, pozemky i cenné obrazy. A právě ty původně odkázala vnukovi, který se zajímá o umění, zatímco vnučce měly připadnout pozemky. „Zjistila jsem, že vnuk se vůbec nezajímá o současné dění. Prohlašuje, že ho politika nezajímá. Když řekl, že na demonstrace chodí jen pitomci,“ rozčílila jsem se. Líbí se mi mladí lidé, kteří nejsou lhostejní, kteří chtějí měnit svět k lepšímu. Někdo řekne, že jsou naivní, příliš radikální, ale já jim fandím. Tak jsem obrazy odkázala vnučce, která naopak chodí na demonstrace, sleduje zprávy, je aktivní v různých neziskových organizacích. Možná to mezi nimi způsobí neshody, ale pro mě je postoj k politice důležitý. A čím jsem starší, tím více mě názory mých blízkých zajímají,“ tvrdí dotyčná pětaosmdesátiletá žena.

Takže pozor. Pouštět se v rodinách do řečí o politice je něco jako uvažování o procházce minovým polem. Může to být adrenalinový zážitek, ale také to může přinést vážné následky.