Jeden z nejrozšířenějších mýtů je, že mladí lidé ovládají cizí jazyky výrazně lépe než generace jejich rodičů a prarodičů. Ano, mají mnohem více možností a důvodů proč se je učit. Nicméně faktem je, že mnozí z nich své dovednosti přeceňují.

Ovládám angličtinu. Tuto větu si nyní do životopisu uvádí prakticky každý uchazeč o zaměstnání, pokud se nejedná o vyloženě dělnické profese. Jenže personalisté se často nestačí divit, co si lidé pod tou větou představují. Někteří tvrdí, že umí anglicky a jsou schopni sestavit pár základních vět. U jiných se ukáže, že jsou schopni velmi dobře konverzovat i na složitější témata a podceňují se, myslí si, že jejich angličtina není dobrá.

„Hlásila jsem se na místo asistentky šéfa menšího podniku v našem městečku. Všichni se tady známe. Nikdy bych si netroufla, ale známý mě na to místo upozornil s tím, že by pro mě bylo vhodné. Podmínkou byla dobrá angličtina,“ vypráví šestapadesátiletá Magda. „Myslela jsem si, že moje angličtina je průměrná, sice jsem nějakou dobu pracovala ve Spojených státech, ale to už je řada let,“ dodává. Na pohovor šla, ale vůbec si nevěřila. Byla mezi uchazeči nejstarší. Nakonec místo dostala. Právě kvůli tomu, že její angličtina byla ze všech nejlepší. „Paradoxně jsem porazila mladé ženy, o nichž jsem si myslela, že jim nesahám ani po paty,“ říká. A když se nakonec v práci ukázalo, že je schopná vyřídit i jednoduché hovory v němčině, šéf ji rovnou prodloužil smlouvu z roku na dobu neurčitou.

Podle personalistů firmy touží po zaměstnancích, kteří mluví více jazyky. Nejčastěji požadovaným je angličtina, bez té se v obchodě, oblasti IT a mezinárodních korporacích obejde málokdo, ale žádaná je němčina, kterou mladí moc neovládají. „Zaměstnavatelé však kromě němčiny hledají také kandidáty se znalostí dalších jazyků jako jsou francouzština, polština, holandština, švédština či španělština,“ říká Olga Hyklová, majitelka a ředitelka personální agentury Advantage Consulting.

Právě němčinu často ovládají lidé středního a vyššího věku, zatímco její znalost u mladé generace není častá.

„Když jsem říkal vnukovi, aby se učil německy, odpověděl, že je to jazyk, kterým se dnes nikde nedomluví a je zbytečný. Umí anglicky a to mu stačí. Nicméně já díky tomu, že pocházím z pohraničí, kde němčina byla běžná a potřeboval jsem ji celý život v práci, mám ještě i v penzi slušné přivýdělky za překlady a donedávna jsem pracoval pro cestovní kancelář,“ vypráví šestasedmdesátiletý Josef.

Podle několika průzkumů a zkušeností personalistů nyní ovládá dva cizí jazyky kolem dvaceti procent Čechů. Tři a více jazyků umí jen kolem sedmi procent lidí. Devadesát devět procent žáků si jako první jazyk v základních školách volí angličtinu. Naopak němčinu, která je nyní mezi zaměstnavateli žádaná, umí jen kolem patnácti procent Čechů. Asi deset procent jich ovládá francouzštinu. Za profesní jazyk budoucnosti personalisté označují španělštinu. „Dnes je angličtina považována za samozřejmost, ale v posledních letech roste poptávka po znalostech španělštiny, kterou ovládá přes pět set milionů lidí na světě. Největší uplatnění má v oblasti cestovního ruchu nebo mezinárodního obchodu,“ vysvětluje marketingová manažerka Marcela Vyskoková.

Personalisté mají často problém s tím, že uchazeči o práci v životopisech nadhodnocují své jazykové schopnosti. Na papíře to vypadá, že daný jazyk ovládají skvěle, ale když přijde na praktické použití, vyjde najevo krutá pravda. Problém bývá s odbornými termíny, které velmi často lidé neovládají, nicméně se hlásí na pozici, kde je budou potřebovat.

Přestože ve starší generaci je výrazně méně lidí, kteří ovládají perfektně angličtinu natož další jazyk, neznamená to, že je seniory v tomto směru radno podceňovat. Personalisté mají zkušenost, že právě mezi nimi se dají využít lidé, kteří už dříve nějaký cizí jazyk při své práci potřebovali. A rozhodně neplatí, že by se lidé vyššího věku anglicky nedomluvili vůbec. Právě výuka cizích jazyků je jednou z nejčastějších forem trávení volného času u lidí, kteří odešli do penze. Využívají různé kurzy, mnozí se učí doma online. Buďto si chtějí jazyk udržet nebo se ho učí proto, aby se domluvili s vnoučaty, příbuznými.

„Dcera se vdala do Spojených států a přestože děti učí česky, pochopila jsem, že se bez angličtiny neobejdu, pokud je občas pojedu navštívit. Tak jsem oprášila základy a teď chodím dvakrát týdně do kurzu,“ říká Kateřina, která před dvěma roky nastoupila do penze. Byla moc mile překvapená, když při první cestě do Spojených států zjistila, že se při přestupech na letišti domluví na slušné úrovni. „Je to pro mě motivace. Místo, abych koukala večer na seriály jako dřív, louskám fráze a slovíčka,“ dodává.

Pro lidi vyššího věku v dětství a v mládí nebylo samozřejmostí učit se cizí jazyky, proto si podle personalistů a lektorů zaslouží obdiv každý, kdo se do nich pustil.