Přátelé dvounozí, s paničkou máme nelehké období. Já Megí, jak mi panička říká, ale také čubís ap. jsem vážně onemocněla. 

Panička je z toho smutná, protože jsem už 2x zkolabovala. Mám cukrovku, místo hodnoty 5-7 mám nyní 29, a to jsem měla i přes 36. A tak mi s mou chůvou Vlastou píchají inzulin, nyní už 2x denně dokonce. Odnáší to i mé ledviny. A to jsem měla jít na druhou vážnou operaci, aby toho nebylo málo mám nádorky, z toho jeden mi rychle roste. Nemohu nyní ani kvůli cukrovce na operaci. Jednu operaci už jsem zvládla, ale co bude dál, neví ani panička.

Je na vše sama finančně, za pouhých 14dní ji mé léčení už stálo 3421Kč, a to je teprve začátek. Asi to je hromada "zlaťáků", co já bych za to mohla mít dobrot, povím vám... Na Facebooku paničce pomohla finančně kamarádka Eva s přítelkyní, vyzvala ostatní k jakéko-li byť sebemenší finanční pomoci na mou léčbu. Za to bych Evičce s kamarádkou nosík olízla samou láskou řeknu vám. Jakoby i jí, stejně jako dceři jedné známé osobnosti říkala maminka: "Choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy, tužby ostatních. Neříkej nikdy nad žádnou věcí: do tohohle mi nic není. Člověk nežije na světě sám (mohu potvrdit, jsme tu i my, zvířátka), v tom je veliké štěstí, ale také ohromná povinnost. Ta povinnost je v tom, splynout s potřebami ostatních..."

No, človíček, od kterého jsem byť sebemenší pomoc očekávala  mě nepomohl...To mě moc mrzí, myslela jsem, že mě má skutečně rád. Ale jak říkáte vy dvounožci, teprve v nouzi se pozná ten pravý přítel. A okamžitá pomoc je pomoc dvojnásobná.

Jednou už mě zachránila Zdenka, která mě vozila do Ústí n. L. Zachránila mi tenkrát život.

Nyní mi jde o něj zas... Ale já tu chci s paničkou být ještě pár let, alespoň "pětiletku" nejméně. Vždyť na světě je tak krásně. A panička má jen mě. Zachránila mě z útulku a nyní bojuje o můj život.

Panička říká, že ještě, že máme Vlastičku. Ta mě krmí masíčkem. Když panička musí pracovat, jde i se mnou na kontrolu na veterinu. Komu se poštěstí, mít paničky dvě, že? Bůh jí za to jistě žehná.

Tak se nedivte, že panička na "Íčku" nebude moc aktivní, prioritou jsem prý já nyní.

Chtěly jsme v září spolu jet na Šumavu, ale nyní se asi nedostaneme ani na Moldavu. Možná, pokud překonáme to nejhorší, cukr se ustálí a já budu dostávat "včeličky" perem místo injekcí. Doufám, že to bude brzy, nerada bych byla jak cedník s dírkama po injekcích.

Na paničku toho už bylo příliš, co musela překonávat, obě bychom si přály být zas pohlazené sluncem. Ač tedy já tropy nemusím, raději v lese pod stromy jsem, stejně jako panička. Není nad to putovat pěšinkami v lese pod korunami stromů se zpěvem ptáčků. 

A kdyby snad někdo chtěl pomoci s "injekcí" finanční, moc by nám to pomohlo.

Packu na to. Vaše Maggie