Tenkrát, když se mi na záda chystala usednout šedesátka, byla jsem z toho pořádně rozhozená. Však si o tom můžete i přečíst (Nejsilnější zážitek roku 2014 - šedesátka). Šedesátka se samozřejmě neptala, jestli se s ní chci kamarádit nebo ne, a jednoho dne byla tu. Brzy jsem však pochopila, že zatímco stav těla i mysli datum narození zatím ignoruje a setrvává na stejné pozici, stav občanského průkazu skýtá dosud zapovězené výhody. Předšedesátka zaplatila jen za cestu vlakem do Prahy na nějaký ten pokec stejně, ne-li více, než činila útrata místních. Pošedesátka už si mohla za dvacku pořídit průkazku PID (Pražská integrovaná doprava) a jezdit si metrem nebo tramvají za polovic. Na jaře 2018 se Roudnice nad Labem připojila k PID a právě zde je okraj 11. pásma. Nevěděla jsem docela dlouho, že to pro mě může mít výhody, a stále si kupovala zpáteční jízdenku ČD. Až se mě jednou pokladní na nádraží zeptala, jestli nechci místo klasické jízdenky jízdenku PID za 84 Kč, platnou pět hodin, a to nejen ve vlaku, ale i v pražské MHD. Samozřejmě, že jsem chtěla, protože 168 Kč za jízdu tam i zpět + jako bonus cestování po Praze bylo méně než za zpáteční jízdenku ČD. Pídila jsem se pak po tom, jestli taková nějaká jízdenka neexistuje i pro Ústecký kraj a rázem se mi rozjasnilo. Zjistila jsem, že když si za 130,- Kč koupím celodenní jízdenku DÚK (Doprava Ústeckého kraje), můžu se s ní pohybovat celý den po kraji podle libosti nejen vlaky, ale i MHD Ústí nad Labem a všemi zelenými autobusy v rámci kraje. 

A pak to přišlo. Stát usoudil, že by mohl dětem a studentům, resp. jejich rodičům, a také seniorům od 65 let ulevit na nákladech na cestování. Od 1. září 2018 zavedl 75% slevu na jízdném. To bylo sice hezké, ale mně bylo 1. září 2018 TEPRVE šedesát čtyři. A jak jsem se šedesátky bála jako čert kříže, tak teď jsem se začala třást na další narozeniny, byla jsem netrpělivá jako malé dítě, těšila se a málem si dělala čárky do dosažení kýžené pětašedesátky, jako kdysi vojáci stříhali metr. Čas neúprosně běžel, a jelikož měří všem stejně, 1. září 2019 mi konečně bylo rovných pětašedesát. To už jsem byla vychystaná, jak hned v pondělí 2. září přijdu na nádraží a pěkně řeknu: jeden senior zpáteční Ústí nad Labem. Jak jsem si usmyslela, tak jsem udělala. Dorazila jsem natěšená na nádraží a koupila si seniorskou jízdenku. Ve chvíli, kdy jsem odcházela na perón, mi docvaklo, že 65 mi včera bylo, jízdenku mám, ale občanský průkaz k prokázání nároku na slevu nikoli. Ten si hověl doma v jiném batůžku. S paní pokladní jsem vedla působivý rozhovor, při němž mi vzala tu vytouženou jízdenku zpátky a vystavila mi novou s plnou pálkou. Ach, ta hlava! Tak začalo mé cestování 65 +.  Věřte mi, že podruhé už jsem stejnou chybu neudělala.  Avšak stačilo vždycky ukázat jízdenku a žádný doklad po mně nikdo nechtěl. Vypadám fakt staře, přemítala jsem trochu dotčeně. Až jednou - jela jsem z výletu do Benešova nad Ploučnicí. Usadila jsem se do rychlíkového kupé, a když přišla průvodčí, udělala jsem to, co vždycky, tj. ukázala jízdenku. Průvodčí se koukala střídavě na ni a na mě a pak řekla, tak tohle Vám nevěřím, budete mi muset ukázat nějaký doklad. Studovala pak můj OP, zasmály jsme se spolu a zapředly rozhovor na téma "jak to děláte". Od té doby ukazuji jízdenku současně s OP. 

Do Prahy jsem cestovala se slevou za 21 Kč. Jednou jsem se sešla ve vlaku se spolužačkou a ta se mě zeptala, jestli jezdím do Prahy za 13 Kč. Koukala jsem na ni nechápavě, a tak mi vysvětlila, že si mám koupit za 13 Kč PID jízdenku na 7 pásem. Vyzkoušela jsem to a hle, ono to fungovalo. Do chvíle, než přišla hned při výjezdu z hlavního nádraží průvodčí a zeptala se mě, jestli mám tramvajenku. Zaskočila mě tím požadavkem, neb jsem seděla ve vlaku. Začala jsem bezúčelně přehrabovat kartičky v pouzdru, až najednou vyklouzl průkaz PID senior 65-70 a snesl se průvodčí k nohám. Jupíí, to bylo ono, co chtěla vidět. Průvodčí nade mnou stála, rozkládala rukama a marně se mi snažila objasnit systém. Stejně jsem nechápala, proč mi opakovala několikrát, že 4+7 rovná se 11. To si sice ještě pamatuji, ale netušila jsem, k čemu mi to teď je dobré. Ale vybavila jsem si, jak jsem kamarádce z íčka nakukala, ať si taky koupí jízdenku PID na 7 pásem, protože Poděbrady nemůžou být dál než Roudnice. Ta mě nerozvážně poslechla a musela ve vlaku doplácet. 

Tato zkušenost mě konečně donutila podívat se tam, kde jsem měla začít. A sice na podrobné informace o jízdném PID. A možná jsem porozuměla. A možná i vám se může hodit, že Praha a její okolí je rozdělená do takového koláče s různými náplněmi. Praha jako taková má 4 pásma. Pro ně a jízdu zdarma potřebuji tu tramvajenku čili Průkaz senior 65-70. A těch 7 pásem je od okraje Prahy k nám do Roudnice, tedy 4+7. 

Nechtějte však po mně vědět, proč senior 70+ na jízdu po Praze metrem, tramvají či autobusem nepotřebuje žádnou speciální průkazku a nárok na jízdu zdarma prokazuje občanským průkazem, zatímco pro jízdu vlakem ČD to neplatí a musí si pořídit průkaz PID Senior 70+ nebo PID Lítačku. 

Možná cestujete stejně rádi jako já a budu ráda, když přidáte nějakou svoji příhodu. A možná jste i vy slyšeli na adresu nás, co nesedíme doma a jezdíme se slevou, s patřičně zvednutým obočím, že to je hrůza, protože stojíme stát asi 6 miliard ročně. Na to mám jedinou odpověď. A víte vy, kolik stojí stát léčení alkoholiků?