Protože účastníci studie postupně umírají, v centru pozornosti už jsou jejich potomci. A mění se i generace autorů projektu.

Co se týká délky, jde o naprosto unikátní záležitost. A to je třeba uznat i v době, kdy se zkoumá kde co. „Jen souhrou náhod, štěstí a vytrvalosti několika generací tato studie přežila. Jinak je běžné, že podobné rozsáhlé výzkumy trvají nanejvýš jedno desetiletí,“ uvedl Robert Waldinger, který je vedoucím projektu, toho času už čtvrtým v dějinách jeho existence.

Mnozí z mužů, které jeho předchůdci začali sledovat, už nežijí. Mnohým je přes devadesát let a jsou v různých druzích kondice. A právě to lékaře, psychology a další zainteresované vědce zajímá. Jak se běžný život, to znamená především vztahy s partnery a rodinou, promítají v tom, v jakém zdravotním a psychickém stavu člověk ve vysokém věku bude.

„Zpráva, která z těch mnoha let vyplynula, je jasná. Kvalitní vztahy a dobré rodinné zázemí nás udržují zdravější a spokojenější ve srovnání se stejně starými lidmi, kteří na dobrý rodinný život neměli štěstí nebo si ho z různých důvodů nevytvořili,“ tvrdí Robert Waldinger.

Výzkumníci zveřejnili závěr, že lidé, o kterých si už ve věku kolem padesátky tipovali, že se dožijí vysokého věku v dobré psychické a fyzické kondici, se ho zpravidla opravdu v takovém stavu dožili. A naopak u těch, kterým takzvaně předpověděli stáří nepříliš radostné, se to také ukázalo. Jak je to možné? „Ukázalo se, že lidé, kteří žijí v kvalitních vztazích, to znamená ve šťastných a dlouhodobých manželstvích, mají velký předpoklad, že se stanou šťastnými zdravými osmdesátníky,“ tvrdí vedoucí studie. V odborných kruzích se o této studii říká, že její zajímavost spočívá právě v těch předpovědích. Vědci například tvrdili o některých lidech, kterým bylo třicet, že budou spokojení a zdraví v padesáti. A byli. A stejně tak padesátníkům předpovídali lepší či horší podobu stáří a to se také vyplnilo. Závěr je jasný: kvalitní vztah posiluje paměť, fyzickou kondici, chuť k životu. Zejména poznatky o paměti jsou často dál zkoumané. Autoři studie tvrdí, že lidé, kteří spolu žijí v dlouhodobém partnerském svazku mají výrazně lepší paměť, než ti žijící dlouhodobě osaměle.

Odpůrci podobných megalomanských projektů zcela oprávněně namítají, že podobné výzkumy nikdy nemohou zachytit realitu. Že jsou lidé, kteří třeba v životě měli smůlu, přišli o partnera tragicky a z toho důvodu žijí dlouho sami, ale přesto jsou v mnohem lepší kondici, než třeba jejich vrstevníci, kteří žijí v partnerství dlouhodobě, ale jedná se o vztah spočívající v tom, že pár leží u televize a cpe se nezdravým jídlem. A jsou tady i další měřítka. Některé páry třeba nedbají o své zdraví, jsou v mizerné kondici, ale jsou spokojené, protože tento životní styl vyhovuje oběma partnerům. Zkrátka, nehádají se. Naopak jiné páry spolu žijí dlouho, navenek se zdá, že jde o pěkné manželství, ale doma se přou kvůli každé maličkosti. Takže je těžko soudit, kdo se vlastně dá spokojeně žijícím člověkem nazvat.

Nicméně výsledky dlouholeté a, jak se zdá, nekonečné Harvardské studie potvrzují i další psychologové.

„Pozorovali jsme manželské páry během prvních šestnácti let jejich manželství. Už po té době byly vidět rozdíly v jejich zdravotní kondici. Ti, kteří si stěžovali na neshody a cítili se být v manželství nespokojeni, měli více zdravotních potíží, než ti, kteří si manželství pochvalovali,“ uvedla americká psycholožka Rosie Shroutová.

Ať už má každý názor na podobné studie jakýkoli, faktem je, že mnoho lidí ví, jak nefunkční vztah může zamávat s životem. Opakované trápení, pocity bezmocnosti a nejistoty, stupňující se vztek, ba až nenávist k člověku, se kterým žijeme, to je nejlepší cesta k vytvoření si nějakých zdravotních potíží. U někoho jsou to potíže psychické, u jiného se projeví třeba žaludečními vředy nebo selháváním imunity. A ono se to pak léty sčítá a sčítá. Výsledkem je, že z někoho je pak nerudný životem zklamaný stařík a z někoho spokojený sebevědomý džentlmen. A mnohdy ani jeden z nich neví, že si za to mohou sami, protože celý život žili či nežili s tou správnou partnerkou. Samozřejmě to platí i obráceně, tedy v případech žen. Takže dobrý výběr partnera či partnerky je zřejmě jakýmsi startem k tomu, jaký jednou bude náš život v cíli.