Když se nám před dvaceti lety vdala dcera na druhý konec republiky až do Děčína, nebyli jsme z toho zrovna dvakrát nadšeni. Je to od nás vzdušnou čarou asi 450 km a cesta vlakem nám trvá 6 hodin. Jezdíme za "mladýma" a vnoučatama tak 2-3 krát do roka.
Přínos pro nás je v tom, že při svých cestách poznáváme z okna rychlíku krásnou přírodu podél trati: Rovinatou Hanou okolo Olomouce, husté lesy v okolí Zábřehu, Polabskou nížinu podél Labe před Kolínem a pak dále z Mělníka do Litoměřic. Nejkrásnější krajina se táhne od Litoměřic až do Ústí nad Labem a následně do Děčína. Přesto na této naší trati se nachází místo moje nejmilejší. Je to velké údolí, kterým protéká řeka Orlice, a tam uprostřed leží naše nejmenší vlaková stanice Bezpráví.
Už kdysi dávno v mládí, když jsme se vraceli z chmelové brigády, zastavil nečekaně rychlík uprostřed této nádherné krajiny a já jsem pocítila zvláštní pocit, že se nacházím v ráji. Když jsem potom po letech jezdila na různá školení do Prahy, nikdy jsem si nenechala tento úchvatný pohled ujít. Zelené louky, meandry řeky a po obou stranách vysoké zalesněné srázy. Něco mě na tom místě přitahovalo, a tak jsem vymyslela plán, jak si tuto krajinu osahat.
Když jsme zase jednou vezli vnuky z prázdnin z Moravy domů do Děčína, dostala jsem opět jeden bláznivý nápad. Manžela jsem nemusela dlouho přemlouvat, rád si zopakoval trampování z mládí. Zabalili jsme si spacáky, nejnutnější oblečení a nějaké zásoby jídla a pití. Při zpáteční cestě jsme vystoupili z vlaku v Brandýse nad Orlicí. Prohlédli jsme si toto pěkné městečko a vyrazili okolo ekologické farmy, která leží u trati vedle rybníka, směr moje vytoužené údolí. Asi po dvouhodinové cestě jsme byli u cíle. Koupel ve studené Orlici nás osvěžila, několik hodin jsme se kochali krásným místem a pak vyrazili na další trasu, která nás zavedla v pozdních večerních hodinách do Ústí nad Orlicí. Tam jsme se utábořili v lese nad nádražím. Nebylo to zrovna dobré místo, v noci byl na vlakové magistrále šílený provoz. Náklaďní vlaky se křižovaly ze všech stran.
Po ranní hygieně a snídani v nádražní restauraci jsme pokračovali vlakem do města Letohrad, které také doporučujeme k návštěvě. Odtud bylo už jen pár kilometrů k přehradě Pastviny, kde nás čekala příjemná voda na koupání a zasloužený odpočinek na sluníčku.
Do večera jsme se přes Suchý vrch dostali až do lesa nad Červenou Vodou, kde jsme si vyhlédli naše druhé ležení. Karimatky nejsou potřeba, stačí místo vystlat smrkovými větvičkami. Je dobré vybrat si les, kde není vysoká tráva, kvůli klíšťatům. Protože byla zrovna sobotní srpnová noc a někde nedaleko byla diskotéka, tak se nám dobře poslouchalo a potom i usínalo. Až nad ránem nás probudila svým houkáním otravná sova.
Ráno jsme nasedli na malý vláček na nádraží v Červené Vodě, a ten nás už vezl směr náš domov. Ještě dlouho budeme na tuto naši expedici vzpomínat. Až budete projíždět vlakem hlavní trasou z České Třebové do Prahy, nebo naopak, nezapomeňte se mezi stanicemi Brandýs nad Orlicí a Ústí nad Orlicí určitě podívat z okna, ten pohled stojí opravdu za to!
Nebylo to jediné dobrodružství při našich cestách, příště můžu dát túru z Velkého Března přes Vrabinec, vnoučata už si zvykla, že babička s dědou nepřijedou vždycky vlakem, ale že se občas vynoří i z lesa.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %