Tady jsou jedny z posledních dostupných údajů o životě singlů v České republice. Nejvíce jich je ve věkové kategorii mezi 45 a 54 lety, a to 28 procent. Naopak nejméně jich je ve věkové kategorii 25 – 34 let. Ukázal to loňský průzkum Poštovní spořitelny. Padly tak představy, že typický single je mladý muž či mladá žena, kteří se zatím takzvaně nechtějí vázat, užívají si života, cestují, studují nebo dělají kariéru, zkrátka dlouhodobý vztah, natož manželství a založení rodiny zatím v jejich životě nemá místo.

„Máme často tendenci vnímat singles jako lidi, kteří jsou mladí a rozhodli se odložit založení rodiny na později. Čísla z průzkumu však odhalila zajímavý fakt, že v kategorii 25 až 34 let jich je nejméně. Zatímco u nejmladších dospělých a seniorů můžeme větší počet jednočlenných domácností chápat jako něco přirozeného, také nás překvapilo, že svůj domov s nikým nesdílí více než čtvrtina Čechů ve středním a pokročilém věku,“ komentoval výsledky průzkumu Přemysl Hanzelka, ředitel Poštovní spořitelny. Jenže stačí se rozhlížet kolem sebe a ony ty výsledky zase až tak překvapivé nejsou.

U nás v kanceláři v podstatě není nikdo, kdo žije v tradičním rodinném modelu. Sedí nás tam pět a všichni žijeme single,“ vypráví sedmapadesátiletá účetní Naďa. Dvě její kolegyně ve věku přes padesát jsou rozvedené, děti mají dospělé a žijí už řadu let samy. Další dvě kolegyně ve věku mezi třiceti a čtyřiceti roky říkají, že zatím nikoho nenašly, ta čtyřicetiletá tvrdí, že už hledání ideálního partnera vzdala a je odhodlána žít sama. „Já jsem single celý život, i když v době mého mládí ještě bylo běžné, že kdo ve dvaceti neměl kluka, byl divný. Kamarádky otěhotněly už ve škole nebo těsně po ní, já měla pár známostí, ale za nic nestály. Pořád jsem si říkala, že než žít s někým, kdo mi leze na nervy, je lepší být sama. Když mi bylo dvacet, třicet, mnozí mi říkali, že jsem divná, když nikoho nehledám. Pak se divit přestali, lidí žijících jako já přibývalo. Cestuji, mám hodně přátel, chodím na jógu, do španělštiny, práce mě baví a vydělám si dost na to, abych žila příjemný, pohodový život. Už si vůbec nedovedu představit, že bych žila s někým a ne sama,“ vysvětluje.

Naďa je příklad těch, kteří se rozhodli žít sami dobrovolně. Má kamarádku, která se stala single spíše shodou okolností. Ta vypráví: „Vždy jsem chtěla děti, rodinu. Jednou jsem natrefila na alkoholika, pak jsem měla románek s ženáčem. Když mi došlo, že jsem s ním ztrácela roky, bylo mi najednou pětatřicet a pak už se mi nepodařilo najít muže, se kterým bych děti měla. Prostě najednou kolem mě muži nebyli,“ říká. Žije v malé obci, do společnosti se dostává málokdy, hodně času tráví na internetu. „Než si ale hledat někoho na seznamce, tak to raději budu sama. Vlastně jsem si na to tak zvykla, že se mi už vůbec s nikým seznamovat nechce,“ tvrdí ve svých pětačtyřiceti letech.

Hodně single je mezi seniory, ale tam jde často o případy lidí ovdovělých. Současná generace lidí ve středním věku však zřejmě způsobí, že single seniorů časem výrazně přibude. Zestárnou a dál budou žít svůj osamělý život, protože ve vyšším věku je už více nepravděpodobné, že někoho potkají. Ale především, mnozí partnera či partnerku vůbec nehledají. Je jim dobře, jsou zvyklí bydlet sami. Když tak vítají přítele do společnosti, na občasné schůzky a pak se zase rádi vrátí do svých malých útulných single bytečků.

„Hodně lidí, kteří žijí sami, však říká, že sami žít nechtějí. Jen je zkrátka těžké najít vhodného partnera, který by měl stejné priority, hodnoty a cíle,“ říká psycholožka Kristýna Zavadilová. „Nároky na partnera, sebe sama i životní styl jsou nyní tak vysoké a pevně stanovené, že není snadné najít vhodný protějšek. Většina singles pak zastává teorii, že raději budou žít sami, než aby posouvali limity nebo žili s někým, kdo není podle jejich představ,“ dodala.

Zkrátka, to, jak přibývá osaměle žijících lidí, je ukázkou, že žijeme v době, která poskytuje možnosti, jako žádná jiná. Vlastně výraz osamělí není na místě. Ti lidé zpravidla mají přátele, koníčky, dobrou práci, takže se osaměle necítí. Jen někdy, o víkendech nebo když zjistí, že třeba nemají s kým jet na dovolenou. Často znejistí, když onemocní a zjistí, že jim vlastně nikdo ani neskočí do lékárny a neuvaří čaj.

To, co se odehrává v Česku, kopíruje vývoj v celé Evropské unii. V ní počet jednočlenných domácností rok od roku roste a tvoří už nyní třetinu ze všech domácností. Podle Evropského statistického úřadu jde skoro o 72 milionů lidí. Rekordmany jsou v tomto směru Švédové, tam tvoří single polovinu všech domácností. Socioložka Lucie Vidovičová, která se zabývá životním stylem seniorů, komentovala výsledek jedné ze svých studií těmito slovy: „ Životní styl singles je postavený na hodnotách jako je svoboda, nezávislost. Udržet je ve vysokém věku může být docela výzva, když uvážíme, že se člověk může dostat do stavu, kdy bude odkázán na pomoc druhých.“

Jinými slovy, být single je fenoménem této doby. Jak se dál ten fenomén bude vyvíjet a co časem způsobí, poznají časem jen ti dotyční, kteří žijí sami. Možná budou mít fajn single stáří, možná budou říkat: Že já si nakonec nevzala toho Pepu, vždyť nebyl tak špatný a třeba bychom si  teď na stará kolena jeden druhému byli oporou.