Už jako pamětník, od konce druhé války toho pamatuji až mnoho. Porovnávám a zvažuji předložené události a novinky vlastním míněním, bez úvah mimopražských žurnalistů, v Praze působících.
Zajisté se mělo bourat to staré špatné, a nahradit vše tím novým, lepším, funkčnějším. Svět s oblibou rád minulé smaže a začíná rád znovu, od začátku. Až k objevu třeba i trakaře!
Elektronický pokrok by dosáhl i dřívější režim, ale asi o trochu později.
Soukromé podnikání už jsme měli také, dávno.
STARÉ:
Opravdu jsme tu neměli tolik neonů a reklam, ulice nebyly přeplněny krámky, se zbytečným zbožím. Také hospod v centru Prahy bylo jenom málo, ale stačily. ČSSR byla vývojově dost daleko, až na ty chybějící neony a elektroniku.
Automobilové pneumatiky byly tehdy universální, tedy na léto i zimu stejné.
Podomní obchod a uliční žebrota byly zakázány, domy se nemusely už přes den zamykat.
NOVÉ:
Naše vojsko se tehdy nepomalovávalo na obličejích sazemi, teď vypadají jako Indiáni, před přepadením bílých kolonistů.
Kalendáře jsou také „inovovány“, jsou v nich tak neobvyklá středověká jména; tak se pracující v pracovní době nemohou opíjet, nikdo z nich se v nich tak nejmenuje! Tak nám nastoupilo abstinentství.
U benzinové pumpy si nyní třeba můžeme koupit mléko, maso, pečivo, dorty, cigarety i léky.
Podomní prodej byl znovu povolen a pak znovu zakázán.
Nově byla zrušena ČSR i ČSSR. Jmenujeme se teď Česká republika, dříve jsme se ale jmenovali Protektorát Čechy a Morava. Už je to tu zase, stejné.
Nově byla do pražských tramvají umístěna plyšová sedadla, jako že jsme teď lepší lidé. Dosídlenci Prahy byli často zahmyzení, od nich se nakazilo původně čistotné pražské obyvatelstvo. Křesla byla nahrazena opět těmi laminátovými, snadno desinfikovatelnými sedadly!
Vesničanky, v Praze teď usazené, na sebe nedbají. Jsou nenalíčené, nenastrojené, nemají sexuální chůzi. Stěhování národů do Prahy městu přineslo spíše jen úpadek.
Velkomoravská říše znovu expanduje na nejlepší pražské posty, pro Pražany tu zbývají místa už jen ve vrátnicích!
Nepražští přišli do Prahy a začali objevovat a realizovat už to dávno zavržené. Na východě České republiky se žilo klidněji, měli tam čas číst dřívější knihy. Po přesunu do Prahy, na nejlukrativnější funkce, to tu začínají realizovat, jako novoty. Předchozí funkcionáři to už dříve zavrhli, bylo to nepoužitelné!
Žižkováci by se vyjádřili prostodušeji: “Svět se posr.l!“
Bylo znovu objeveno, že v republice chybí krávy mléčné i masně. Znovu se budou muset zakládat chovy skotu. Objev!?
Na vsích chybí prodejny potravin. Teď objevujeme, že už tam byly vystavěny, v minulém režimu. Jsou v dobrém technickém stavu. Jen v nich chybí prodavači a potraviny!
V pražské hromadné dopravě došlo k nebývalému pokroku. Mladí venkované aktivně vyhlíží staré a nemohoucí, ochotně je pouští usednout, na svá sedadla. Nenaučili se bojovnosti původních pražských bab – bojovnic o sedadla.
Malovat u českých soudů se teď smí. Nesmí se tam ale fotografovat, filmovat, ale jenom kreslit Tahle novinka sem přišla z USA, takoví jsme pokrokoví.
Nově se ve školách bude vyučovat branná výchova. Také už tu také byla.
Na pražských chodnících jezdí opravdu nebývalá motorová vozidla. Je to vysavač psích výkalů. Obdivuhodný to pokrok.
Horalé v Praze postávají na rozích chodníků. Zastavují se v úzkém a frekventovaném místě a zírají na vysoká patra pražských činžáků. Horalky se tu neobyčejně rychle množí, mají i tři děti po sobě. Léta tu na městských chodnících nebyl vidět ani jeden kočárek!
Policie už nevyšetřuje, ale na místě činu vytěžuje, jako horníci to uhlí. Zatýkání a odvoz na služebnu se pak nazývá k podání vysvětlení. Když se kriminálníci vzpouzí, je jim pohroženo použitím donucovacích chvatů. Dříve odvážela policie k výslechu na „wachcimru“. Tam probíhala „gumoléčba“, VÚMLem (vulkanickým učitelem marxismu a leninismu). Bezpečnost k tomu nepotřebovala týmy drahých vysokoškolsky vzdělaných právníků!
Někdy musí policie vyjíždět k „domácí zabíjačce“. To se doma milenci či manželé mlátí, a bodají kuchyňským nářadím. Jindy se perou jenom o dítě. Také se to musí vyřešit.
Současní policisté nosí neprůstřelné vesty, bojí se o vlastní život!
V kuřáctví se blížíme k myslícímu Rakousku. Tam postupně zavádějí kouření do některých restaurací, jinak tam jsou prý hospody prázdně.
Větší pražské křižovatky byly vybaveny pouličními hodinami. To už tu také bývalo, i za Hitl
Česká republika je prý 6. nejbezpečnější země na světě. V Praze není divu, po soumraku už obyvatelstvo strachem nevychází na ulici!
Odpadkové koše nyní vysypávají několikrát denně, ba i v temné noci. Že by začala fungovat ta „neviditelná ruka trhu“?
Náš domovník si při mytí schodiště činžáku štěstím zpívá a píská.
Na nádražích byly staronově založeny úschovny kufrů. Objevena byla jejich prospěšnost a užitečnost!
K nebývalému pokroku přispěly i rybičky, ožírající holé lidské nohy. Akvária jsou umístěna na Václavském náměstí, přímo za výlohou. Ožrání lidských nohou stojí 700 korun, děti nemají slevu. Okousávání trvá jenom 25 minut. Bohatí rodiče sem vodí celá hejna svých dětí. O oňoukání nohou je obrovský zájem, musí se objednávat, třeba až na 22. hodinu, rybičky by prý byly přežrané!
Nechť jiní posoudí rozdíl mezi totalitou a demokracií, co je a bylo lepší…, dle vlastních pozorování doby a osobních zážitků…
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %