Ve věku mezi pětašedesáti a sedmdesáti lety má tělo tendenci zdvojnásobit množství tuku a ztratit polovinu svalové hmoty. Což pak způsobuje řadu dalších zdravotních problémů. Úbytek takzvané užitečné tělesné hmoty, což je lékařský výraz pro veškeré tkáně, které nejsou tukem, je tedy tradičně považován za jeden z klasických příznaků stárnutí. A tak tento fakt v současné době posedlosti snahou stárnutí co nejvíce oddálit a poslední fázi života prožít v co nejlepší kondici, samozřejmě začali vědci rozebírat ze všech stran.

William Evans a Brian Rosenberg popsali své poznatky v knize Biologické mezníky. Došli k závěru, že úbytek svalové hmoty a síly lze zvrátit i v poměrně vysokém věku. Přesněji, že neplatí tvrzení, že pokud někdo celý život necvičil, je naprostý nesmysl začínat s cvičením třeba v šedesáti nebo sedmdesáti. Podle nich je pravdou opak. „Dříve se úbytek svalové hmoty považoval za nevyhnutelný příznak stáří,“ uvádí lékař Deepak Chopra, autor bestelleru Nesmrtelné tělo, nekonečná duše, který se řadu let zabývá vším, co souvisí se stárnutím. I on je však zastáncem směru, který nyní hlásá, že nikdy není pozdě začít se cvičením a výsledky jsou přímo ohromující.

Už zmínění vědci sledovali dvanáct mužů ve věku šedesát až sedmdesát dva let. Třikrát týdně po dobu tří měsíců chodili posilovat. Vyžadovalo se od nich, aby pracovali se závažím, které mělo osmdesát procent váhy, kterou byli schopni uzvednout. „Na konci pokusu byli mnohem silnější, jejich kvadricepsy se zvětšily dvojnásobně šlachy nabyly trojnásobně. Muži byli nyní schopni uzvednout těžší bedny než pětadvacetiletí pracovníci laboratoře,“ vysvětluje ve své knize Deepak Chopra. Tvrdí, že cvičební režim, který posiluje svaly a má za následek nárůst svalové hmoty, zároveň vyrovnává i ostatní biologické faktory. U sledovaných mužů se dostal tlak do správné výšky, vyrovnal se jim obsah cukru v krvi a také se zlepšila jejich psychická kondice. Jistě, šlo o pokus, který nemusí sedět všem. Neznamená to, že by měl každý sedmdesátník začít chodit do posilovny a tam se zhuntovat s těžkým závažím tak, až ulehne s plotýnkami.

„Před každou změnou životního stylu, ať už jde o cvičení nebo změnu stravovacích návyků je vhodné poradit se s praktickým lékařem, vědět, zda to, co plánujeme, je vhodné vzhledem ke zdravotnímu stavu. A čím je člověk starší, tím to platí dvojnásob,“ upozorňuje lékařka Kateřina Cajthamlová.

V Ostravě žije partička sedmdesátníků, kteří se ke změně životního stylu rozhodli přibližně před rokem. Jeden z nich tehdy přišel k pejskovi. Byla to nešťastná náhoda, zemřel mu příbuzný, zůstal po něm malý kříženec. Rodina řešila, co s ním a tak se devětašedesátiletý Josef rozhodl, že si ho nechá.

„Kamarádi říkali, že jsem blázen. Psa jsem nikdy neměl, nevěděl jsem, co to obnáší. Kamarádi měli pravdu, je to náročné. Chodíme ven třikrát až čtyřikrát denně, v mrazu, v dešti. Kolikrát se mi nechtělo, ale ten malý lump seděl u dveří, vrtěl ocáskem a dokonce mi začal nosit v tlamě moji botu, když jsem se dlouho nezvedal z křesla. Kamarádi ze mě měli legraci, když mě viděli z okna, jak se v dešti s tím malým mizerou ploužím parkem,“ vypráví. Jenže po čase mu došlo, že se přestal zadýchávat cestou po schodech. Že se cítí lépe. Že ho nebolí nohy. „Došlo mi, že i ty malé půlhodinové až hodinové procházky třikrát denně udělaly s mou kondicí přímo zázraky. Kamarádům to došlo taky a tak mě vždycky některý na procházku doprovází. Probrali jsme svůj dosavadní životní styl a pochopili jsme, že jedeme přímo sešupem do pekla. Takže jsme si naordinovali každý den hodinovou svižnou chůzi. Někdy jdeme dva, někdy tři, někdy čtyři. Bertík mě přitom táhne na vodítku, takže udáváme svižné rychlé tempo. Kromě toho jsme si koupili činky a doma děláme jednoduchá posilovací cvičení,“ vypráví.

A proč o tom mluví? Nedávno byl u svého praktického lékaře. A ten se divil, v jaké dobré kondici je oproti minulosti. „Dokonce mi řekl, že se mi začaly rýsovat svaly, že vypadám skvěle,“ říká Josef.

„V laboratorních podmínkách jsme zkoumali, kolik cvičení a pohybu vlastně je třeba, aby k nárůstu svalové hmoty ve vyšším věku začalo docházet. Druh aktivit se lišil, podle toho, co se zkoumalo. Ale tak málo jako dvacetiminutová procházka třikrát týdně stačilo k tomu, aby se zlepšil poměr takzvaně dobrého a špatného cholesterolu,“ popisuje Deepak Chopra. Ovšem i on dodává: „Aby však cvičení bylo efektivní, je potřeba ho upravit podle individuálních potřeb a vzít přitom v úvahu věk, váhu a celkový zdravotní stav.“

Každopádně je to však zpráva o tom, že stárnutí je sice nevyhnutelný proces, ale pokud si budeme říkat, že jsme jen bezmocnými loutkami v jeho vleku, znamená to, že opravdu rychle zestárneme. Ale hlavně, že pokud někdo žil s takovým přístupem k životu, nikdy není pozdě ho změnit.