V ten moment totiž vůbec nevěděla, jestli se jedná o nabídku urážlivou (je přece ředitelkou a ona jí nabízí místo řadové profesorky) nebo o nabídku, která se neodmítá - vždyť by učila na prestižní střední škole, kam jezdí studovat nesnesitelné dívky z celých Čech a Moravy. 

A také není nikde napsáno, že by tu řadovou profesorku měla dělat věčně, ředitelce Zlomyslné už určitě táhne na šedesát. A vypadá na osmdesát, pomyslela si škodolibě. Setkala se s ní nedávno na workshopu o Řízené šikaně a je to už bába, křížala taková, ty její plastiky ji nepomohou.

Náhle Olinu napadne, že Zlomyslná není sama, kdo takto předčasně stárne, i její kolegyně na základce do jedné vypadají pomalu o generaci starší. Trochu ji zamrazí: „Že by to bylo charakterem jejich pedagogické činnosti, že by se poťouchlost, škodolibost, závist a nevraživost, kterou vyučují,  začaly léty propisovat do jejich tváří? Ale to je přece nesmysl, pomyslí si mladá a hezká Olina, to si jen před lety vymyslel ten praštěný Oscar Wilde, jí se to stát nemůže.

„Jaké předměty bych vyučovala?“ zeptala se bez okolků, protože kdyby měla přednášet nějaká okrajová, otřepaná témata, jako jsou pomlouvání spolužaček a jejich rodičů nebo úmyslné špatné napovídání, rovnou by odmítla. 

„Jedná se o nové IT předměty,“ překvapila ji ředitelka Zlomyslná „Naše studentky sice bez problémů umisťují na sociální sítě různé kompromitující fotky svých spolužáků a kamarádů (no, lépe řečeno těch, kteří si myslí, že jsou jejich kamarádi), ale nemají v tom žádný systém. Vedení naší školy má za to, že je třeba tuto činnost provádět sofistikovaně, třeba i s pomocí umělé inteligence, aby výsledky byly co nejpřesvědčivější.“

Oslovená adeptka této lukrativní pedagogické činnosti jen polkla a přikývla, nebylo co řešit. „Já to samozřejmě přijímám!“ vyhrkla do telefonu a zpětně si gratulovala, že si na jaře doplnila vzdělání IT rychlokurzem.

První týdny jejího působení na nové škole byly jedním slovem úžasné. Učila ve třetím a čtvrtém ročníku, děvčata již byla vyzrálá, jejich „protivnost“ už nebyla dětsky naivní, ale pěkně rafinovaná až šokující. Olina okamžitě poznala, že má co dělat se studentkami, které si vybraly správný obor, které jejich studium nesmírně baví. Základy IT měly slušné, přestože nebo možná právě proto, že se jednalo v naprosté většině o samovzdělávání. Takže její výuka měla na co navázat a brzy se již společně těšily výsledkům studia, které prezentovaly na Facebooku, Instagramu, You Tube a Tik Toku,  zkusily to i na platformě X, ale tam jim to mažou, suchaři.

Když se daří, tak se daří, ale také platí, že kdo s čím zachází, tím také schází. A tak jednou po příchodu domů nalezl manžel plačící Olinu před obrazovkou jejího apple notebooku. Z displeje se na něj dívá Olinina rozesmátá tvář doplněná cizím nahým tělem sedícím v nedůstojné pozici na záchodové míse, nesmírně chlupaté mužské nohy roztažené, v sukovité, vrásčité ruce, původně patřící snad stoleté stařence, láhev ruské vodky.

„Hezká chvilka naší třídní před další vyučovací hodinou,“ hlásá titulek u příspěvku a muž má co dělat, aby se nezačal smát.

„Proč ty si nedáš nikdy říct?!“  kárá svou ženu. „Já jsem ti přece říkal, ať tu práci nebereš. A vůbec, už na peďáku jsem ti radil, aby sis zvolila jinou aprobaci. Třeba komunikaci se zvířaty a život pod vodou, nebo jako mám já - převtělování do hmyzu a plánovité řízení opylovacích procesů, ale to ty ne. Ty ses rozhodla učit od přírody protivné potvory jak na to, aby byly ještě horší a teď to máš. V tomhle oboru žáci vždy předčí svého učitele, to jsi nevěděla?“