Vážení přátelé, patřím do skupiny těch, kteří svým zapojováním se do vyhlášených soutěží rádi podporují činnost redakce. Ale zároveň vám chtějí nabídnout "střípky" ze svého života. Tak tomu nebude ani v tomto příspěvku, který se bude týkat - jak jinak, mého soužití se zvířátky.
Většina z vás již ví, že jsem žila celý život na vesnici, obklopená spoustou čtyřnohých i dvounohých kamarádů. Před pěti lety jsem se rozhodla, že své království rozšířím o stádečko oveček. POPRVÉ jsem si přivezla asi osm starších již připuštěných krasavic, které jsem ustájila ve velké stodole. Jak čas ubíhal, ovečkám se začala zakulacovat bříška a já jsem podle zvětšujících se vemínek odhadovala, kdy nastane čas porodu.
Bác ho, v únoru roku 2012 udeříly opravdu kruté mrazy a čas radostné události se blížil. Honem jsem z palet a velké plachty zbudovala ve sodole jakousi salaš, aby případná jehňátka netrpěla zimou. Stalo se to co jsem čekala, první mrňouskové se rodili v té zimě největší!
Ovečky nejsou hloupé, tak se s nimi uchýlily do domečku, kde bylo takové teplo, že se na střeše ze spodu vytvářela i jinovatka. Poslední ovečka s ohromným břichem s porodem otálela, pořád se zdržovala v prostoru stodoly, ostatní matky jí nechtěly do tepla pustit. Jednou navečer stále polehávala, což mělo být pro mne znamení, že se událost blíží. ALE, jelikož jsem zkušenost s ovečkami neměla, nevěnovala jsem tomu pozornost. Později jsem si to vyčítala, ale bylo to POPRVÉ, takže stalo se. Hned ráno běžím do stodoly a tam v rohu leží na boku tato ovečka, nehýbá se, jen silně oddechuje. Letím jako šílená a vidím, že se snažila porodit, koukají z ní nožičky a kousek modrého čumášku jehňátka.- vše ledové, bez známky života. Bylo moc velké a bez pomoci jej tato stará ovečka nedokázala vytlačit...
Musím jí pomoci, když nezachránám jehňátko, tak alespoň jí. Klekám si do slámy a POPRVÉ se snažím vytáhnout jehňátko. Nejde to, nožičky jsou slizké, ovečka nespolupracuje. Myšlenky se mi honí hlavou, sundavám z hřebíku sisálový provázek, udělám na něm smyčku, zatlačuji jehňátko dovnitř a tam podle paměti navlékám tu smyčku za hlavičku. Zase jednu nožičku ven, druhou, pomáhám si kapesníkem, aby to tak neklouzalo a táhnu jak za provázek, tak za nožičky. Nohy mám zapřené za oveččin zadek. Je to nekonečné, ale najednou když vyklouzla hlavička, kterou jsem musela i trochu rovnat, jehňátko je na světě. Ale mrtvé.
Ovečka se zrochu narovnala, začala tlačit a mně bylo jasné, že nezůstalo při jednom. Tak znovu sahám do oveččina lůna, nasahám jednu, pak druhou nožičku a nyní už lehčeji vytahuji druhou mrtvolku. Jediné štěstí pro ovečku bylo, že díky tomu, že jehňata nezačala sát, se jí nezačalo tvořit hodně mléka. Zavřela jsem jí na pár dnů bokem, aby měla omezený přístup k vodě, asi za čtyři dny se pustila do stáda.
Jehňátka byla vzhledem ke sněhovým barierám ve stodole dlouho, ale jakmile vykouklo první sluníčko a palouček ve statku pořádně oschnul, nastala ta nejhezčí chvíle. POPRVÉ venku! Tolik radosti z volného pohybu mne až dojalo, však se sami přesvědčte na vlastní oči.
Jaké bylo to vaše „poprvé“? Co vám nejvíce utkvělo v paměti, na jakou událost či činnost, kterou jste dělali prvně, nejraději vzpomínáte Zúčastněte se naší soutěže a napište nám svůj příběh na téma „Poprvé“. Více informací o soutěži najdete zde.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %