Téma: škola
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama trochu smutně konstatovala. Na rozdíl od tatínka, jenž neklesl, naopak, branou hrdě prošel. No a já, dítě svých rodičů, jsem skončila tak nějak mezi dveřmi.
Nadace O2 vyhlašuje již 7. ročník grantového programu O2 Chytrá škola, kterým podporuje vzdělávání na českých základních školách. Celkem mezi žadatele rozdělíme 5 000 000 Kč, přičemž každá škola může získat až 100 000 Kč.
Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená, malinká, vlastně úplně nejmenší ve třídě a navíc krátkovlasá „na kluka“! Maminka s tatínkem mi nikdy nevysvětlili, proč jsem nemohla mít dlouhé vlasy jako moje ségra. To asi proto, že jsem byla taková dračice, skoro jako kluk.
Na den, kdy dostala Olina Nesnášenlivá, ředitelka Základní školy pro protivné holky, nabídku od ředitelky střední školy stejného zaměření, aby nastoupila od září do jejího ústavu, nikdy nezapomene.
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V novém perfektně padnoucím obleku kráčím do školy. Na ten mi dal peníze dědeček, mistr kolářský, když na trhu zpeněžil své řemeslné výrobky.
„Tak jak ses vyspal?“ ptá se žena po ránu. Po pravdě řečeno, nijak moc. Několikrát probuzen, to ano. Mohou za to myšlenky na dávno zapomenuté události, které se samovolně vynořují z hlubin dávných časů.
Na osmileté střední škole jsme měli na ruštinu pana učitele Linharta. Byl to takový divný, svérázný človíček. V zimě i v létě chodil v jednom sáčku se šálou na krku. To by ale nebylo tak zajímavé, jako jeho způsob výuky.
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova v perokresbě mého tatínka z mládí.
Na začátku své vzpomínky na paní učitelku českého jazyka musím napsat, že jsem ve škole nikdy nebyla šprt. Je to divné, ale kromě spolužačky Jiřinky, která si udělala zemědělku s maturitou, neměl nikdo jiný se spolužáků vyšší vzdělání než výuční list a většina dívek šla v patnácti hned do práce.