Tady je pár mých vzpomínek na moje toulky světem i krásnou českou kotlinou. Moje toulky započaly, když, coby malý klučík, jsem využil díry v plotě, zanechané slepicím. Tak malý capart vyrazil na poznávání svojí vlasti.
Jenže ten první výlet skončil poměrně brzy.. Můj útěk byl brzy odhalen a začalo pátrání. Prý jsem seděl na schodech jednoho domu a koukal se na provoz okolo.
Potom přišly výlety s mamkou do okolní přírody. Tak jsem poznal rozhledny, které okolo mého rodného domu byly. Byl to Bramberk,Černá Studnice, Královka, Petřín i Proseč. A byly to i výlety do nejhezčí ZOO, do Liberce. Pak ve škole se k tomu přidaly výlety s panem učitelem Tvrdým. No a samozřejmě nechyběly ani výlety s kamarády. Třeba s Pepou Boučkem. Byl to pokus o pěší výlet do Liberce, který však nevyšel. Přesto byl návrat domů pozdní. A jelikož jsme nikde výlet nehlásili, bylo vyhlášeno pátrání. Dopadlo to dobře. A ani ruční domluva mě neodradila od dalších toulek.
S rodiči se jezdilo do jejich rodného kraje, na Hradecko. To byly ty nejdelší výlety, byly vláčkem. Po přestěhování do Plačic byly to už výlety spíš po Hradecku. U Potštejna bydleli strejda s tetou, a tak to byl důvod k výletu nejen k nim, ale i na hrad Potštejn. Ale přibyly i výlety na kole. Jednou jsem vyrazil s kamarádem Fandou na kole do Potštejna. No, to jsme si dali. Ale utahaní jsme přijeli domů. Nožičky málem upadly. A tak byly spíš výlety kratší.
Do ciziny mě to moc nelákalo. Když jsem po vojně přišel na dráhu, přibyla režijka a i volné jízdenky. Tam už nějaká možnost byla, ale mě lákaly tak cesty do NDR. Měli tam mašinky. A ani moře mě nelákalo. Byla možnost jet třeba do Bulharska, do Rumunska či do té NDR k Baltu. Jinam jsem se stejně ani nepokoušel.
Změna přišla až po převratu. To jsem začal využívat i možnosti jet na mezinárodní jízdenku FIP. Něco sám, něco s přáteli. A tak jsem si splnil přání vidět Paříž. Samozřejmě jsem přidával další státy, jenže co bylo platné, že se najednou mohlo jednodušeji jezdit ven, když korunky říkaly NE. Přesto jsem navštívil pár evropských států, i k tomu moři jsem zajel. Ale vůbec mě neuchvátilo. Ta voda tam byla slaná. Tak spíš po krajině. To splnilo víc než písečné pláže. A tak jsem navštívil moře Severní, Baltické, Středozemní.
Ač jsem byl u moře několikrát, celkový čas by se dal lehoučce spočítat. Příroda je hezčí. A nejhezčí je ta doma, v české kotlině, z níž bych nikdy neemigroval.
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Jana Vargová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
