Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si ten zub přece jenom nedal říct a nepřestal bolet i bez zásahu zubaře.
O svůj chrup jsem vždy dbala, zejména proto, že nebyl nejpevnější, takže jsem u zubaře bývala častým hostem. Jednou jsem měla větší problém se stoličkou, bylo nutné ji dlouho léčit a nakonec jsem dostala korunku. Stalo se tak v pátek dopoledne, odpoledne jsme odjížděli na chalupu vzdálenou 150 km od domova. Už jsme se těšili, jak si užijeme víkend. Čekala nás práce na zahradě, menší výlety po okolí a setkání s přáteli u sklenky dobrého vína. Rychle jsem odpoledne sbalila věci a vyjeli jsme.
Zub mě trochu bolel, ale říkala jsem si, že je to nezvyk z korunky. Odpoledne jsem uklízela skalku a snažila se na zub zapomenout. Bolel a bolel stále víc a víc. Vzala jsem si prášek a utěšovala se, že hned v pondělí ráno zajdu ke svému zubaři. Večer jsem si vzala opět prášek proti bolesti a pokoušela se usnout. Zabral jen na chvíli. Ráno se nic nezměnilo, řešil to zase prášek, večer dva. V neděli jsme hned ráno začali balit a chystali se na zpáteční cestu domů, lépe řečeno na pohotovost. I když jsem to původně chtěla vydržet do pondělí, protože jsem se bála cizího doktora na pohotovosti, nebylo zbytí.
Když jsme tam dorazili, zjistila jsem ke svému zděšení, že má službu velmi mladá, drobná doktorka. Vysvětlila jsem jí své martýrium a sdělila jí počet snědených prášků. Řekla, že mi musí zub vytrhnout, ale bez injekce, kvůli těm snědeným pilulkám. Neprotestovala jsem, bylo mi to už jedno. Bolest byla strašná, takže hůř snad už být nemohlo.
Vzala kleště a – zub se utrhl, protože to byla jen skořápka. „Budu muset kořeny odvrtat,“ řekla. To už jsem slyšela jen zdáli. Kupodivu, po skončeném „mučení“ se mi výrazně ulevilo. Nemohla jsem ale vstát ani ze zubařského křesla, sestra mi omývala čelo mokrým ubrouskem, uložila mne na pohovku a já asi po 20 minutách byl schopná vstát a mohla se opatrně zvednout. Přišla jsem do čekárny, kde čekal manžel a ten se zeptal: „Prosím tě, cos tam dělala takovou dobu?“
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Iva Bendová
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
